98
Hlavu vzhůru, chlap(c)i!
Je rozdíl mezi zodpovědností a diktaturou. Mezi důsledností a tyranií. Poslušnost vypadá jako zbytečná buzerace, ale jsem přesvědčená, že to tak není. Skrze poslušnost se dítě učí respektu. A v budoucnu to bude potřebovat dnes a denně. Respektovat nejen druhé, ale i sebe. Poslechnout se i v situacích, které nebudou zrovna příjemné a zábavné. Někdy dokonce nebude vědět proč, ale bude si muset dobře poručit, ale zároveň se i poslechnout. Bez vysvětlení. Pouze z nutnosti. Věnujeme-li pozornost výchově chlapců k zodpovědnosti, skutečně začínáme posilováním poslušnosti. Některé pokyny související s ochranou, bezpečím a odvrácením ohrožení nesnesou mnoho slov. Stůj, zastav, otoč se, rozhlédni se… to všechno jsou pokyny, kdy není třeba vysvětlovat. Kdyby se tento příklad týkal pouze jedné jediné maminky, tak se nad tím pousměju. Ale díky masáži všemožných výchovných směrů jsou mnohé matky, resp. rodiče hodně zmateni. Samozřejmě, že mají dobrý úmysl, to nepopírám. Ale slyšet dlouhosáhlé zdůvodňování pokynu „stop! nelez výš“ v rozsahu maturitní písemné práce je pro dítě únavné. Už po druhé větě vypne a leze dál. Nezaslechlo to podstatné nebo se to podstatné sdělení v úvodu monologu zatím neobjevilo. Ale rodič postupoval podle příručky: představil dítěti své citové rozpoložení, motivoval dítě k porozumění důvodu pokynu, nabídl mu varianty řešení a v závěru potvrdil jeho zodpovědnost za volbu. Tak co je špatně? Možná jen nevhodná aplikace jistě fungující poučky, určené pravděpodobně pro jiné situace. Možná budu zářným příkladem toho, že tato vlastnost, resp. energeticky úsporný program, přetrvává do dospělosti. Poznal jsem to na svém přístupu k SMS nebo e-mailům. Kolikrát se mi stalo, že jsem e-mail nedočetl do konce. Orientuji se na první tři věty. Pokud je důležité sdělení níže, mám smůlu já nebo odesílatel. Tvrdím, že rodiče si mají s dětmi povídat. Sdílet se, vysvětlovat a ukazovat souvislosti. To všechno je prospěšné a potřebné. Jediné, co rodiče potřebují dobře zvážit, je situační kontext. Spojíme-li téma výchovy chlapců, ale i sebevýchovu mužů v oblasti zodpovědnosti, pak se nabízí několik jednoduchých pravidel, která přispějí k postupnému zvládnutí této obrovské životní dovednosti. Zodpovědnosti mužů učí syna otec, muž muže. Ženy ji mohou vyžadovat, očekávat, předpokládat a někdy i vynucovat. Je-li zodpovědná žena, syn se naučí, jak vypadá zodpovědnost ženy, ale už méně, jak se má zodpovědnosti zhostit jako muž. V této kapitole chci spojit sebekázeň a zodpovědnost, protože jsem přesvědčena, že jedno podmiňuje druhé. Zodpovědnost neroste bez sebekázně a sebekázeň nemá opodstatnění, není-li podhoubím zodpovědnost. Kdy a jak se trénuje sebekázeň? Obvykle v situacích, které se nám zdají až příliš triviální, obyčejné. Třeba takový denní režim nastavený rodiči, tzn., kdy se ráno vstává a kdy se chodí spát, kdy a kde se jí, a naopak, kde se nejí. Do kolika hodin je dítě venku, jak dlouho si může hrát na počítači a kdy ho rozhodně pouštět nebude. Jak se zachází s hračkami, školními věcmi, oblečením. Jednou z nejlepších tréninkových situací sebekázně jsou domácí povinnosti. Kromě toho, že to je výsadní právo domácích, jak jsem psala už dříve, jde také o mimořádné lekce sebekázně, sebemotivace, sebeovládání, houževnatosti, kreativity, ale i trénování dovednosti plánování, sebekontroly a zdokonalování. No řekněte, je to snad málo? Díky tréninku, který je v dětství bezplatný, získá dítě do života obrovské bohatství a portfolio dovedností, které se mu budou hodit. Třeba v jiné podobě. Možná je to nesmysl a zbytečná nápověda, ale zkuste zapřemýšlet, které oblasti váš syn zvládá. Jsou úměrné jeho věku? Jak často má možnost tohoto tréninku? Sebeobsluha a její zvládání odpovídají vyspělosti dítěte. Co říct na častý jev, kdy děti ani ve druhé třídě nezvládají zavázat si tkaničku? Jsou naučené, že jenom nastaví nohu a tkaničku někdo zaváže – maminka,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239020