s architektem Albertem Speerem nad návrhy a modely toho, co mělo být novým Berlínem — hlavním městem světa. Hit ler chtěl svou tisíciletou říši ozdobit městem, které předčí Paříž, Londýn i Řím. Chtěl stavby vyšší, větší a delší než co koliv existujícího. Na nic z toho nedošlo. Lidé, kteří jsou zodpovědní za vyřešení konečného ulo žení jaderného odpadu ve Švédsku, opravdu nejsou sen timentální nebo nerealističtí. Jistě považují práci pro bu doucnost za něco skutečně lidského. Není nutné dočkat se dokončení toho, co člověk dělá. Člověk ukuje svůj díl onoho dlouhého řetězu, který tvoří lidské dějiny. Přesto nad tím dumám. Na co budou myslet ti, kteří po nesou zodpovědnost? Ti, kteří vyrobí poslední články v ře tězci a budou sledovat, jak se tunel zavře, aby se — doufej me — už nikdy neotevřel? Udělali jsme všechno, co jsme mohli? Nepřehlédli jsme něco? Je nějaký rozměr v tom všem, do čeho jsme nedokázali proniknout? Co obnáší život s otázkami, na které prostě a jednodu še neexistuje žádná odpověď? Jak je možné propočítat ne vypočitatelné? Před několika lety proletěl kolem Země závratnou rych lostí pětačtyřicet metrů dlouhý asteroid. Nacházel se ve vzdálenosti tři sta tisíc kilometrů, ale zemská gravitace ho nepřitáhla. Už je dávno pryč. Ale o pár dní dřív se v atmo sféře roztříštil meteorit, jehož úlomky dopadly na jistou ruskou vesnici, kde zasáhly mnoho lidí. Dnešní věda objevila asi deset tisíc asteroidů, které pu tují v té části vesmíru, kterou dokážeme prozkoumat. Ale tam nahoře jsou miliony asteroidů. Kdyby za několik tisíc let jeden z nich — možná o průměru několika kilometrů — dopadl na Zemi, nedokážeme říct, jaké by to mělo důsledky. Zní to jako námět pro jeden z mnoha katastrofických filmů,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239012