zemřel na pravé neštovice. Jeho vláda trvala méně než tři roky. Věrný svému otci opustil Petrohrad a přivedl dvůr a vládní instituce zpět do Moskvy. Jeho babička Jevdokija Lopuchinová, zapuzená žena Petra Velikého, odešla z kláštera a vrátila se ke dvoru, kde s péčí dohlížela nad tím, aby byly dodržovány tradice zděděné z minulosti a pravoslaví. Petr Veliký byl snadno zapomenut. Staré Rusko se zdálo být blízko tomu, aby povstalo z popela. Stěžejní body Petrovy politiky – posílení armády a námořnictva – byly opuštěny: je to příliš nákladné, říkali Dolgorucí, kteří se po porážce Menšikova chopili moci a čile rozkrádali státní pokladnu. Smrt Petra II. byla událostí se značnými důsledky. Romanovci vymřeli po meči. Jaká čeká dynastii budoucnost? Tento problém se stal o to palčivější, jelikož náhle zesnulý panovník nestihl určit nástupce. Byl příliš mladý, nebyl ženatý, neměl žádného potomka. Komu příslušelo rozhodnout o této tak choulostivé otázce? Celou záležitost vzala do rukou Nejvyšší tajná rada nebo spíše ti, kteří v ní v té době uplatňovali skutečný vliv – Dolgorucí a kníže Golicyn, kteří se bez rozpaků dělili o šest z osmi křesel rady. Toto otevřené nástupnictví, které bylo bez pravidel a o něž se bojovalo mezi rody – čímž se navrátily politováníhodné způsoby starého Ruska –, zavdalo podnět k podivné frašce. Dolgorucí, rodina snoubenky, jejíž ženich zemřel den před svatbou, vytáhli z rukávu pseudo závěť, kterou měl údajně napsat mladý panovník, když umíral, a v níž svou snoubenku stanovil imperátorkou. Vzorem byla přirozeně Kateřina I., pověřená vládou Petrem Velikým, avšak s tím rozdílem, že byli sezdaní a měli dvanáct dětí. Byl to sprostý padělek; nikoho neošálil, vyvolal obrovský rozruch a prudké odmítnutí nároků Dolgorukých. V tu chvíli se jazýček vah naklonil ve prospěch soupeřícího rodu Golicynů, jehož předák kníže Dmitrij navrhl radě prozkou97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238999