„Přijeďte na tvrz do Hněvkovic, všechno vyřešíme,“ snažil se ho Záviš uklidnit. „Vezměte s sebou taky tmavovlasou dceru. Jakže jí říkáte?“ „Bohunka. Musím si to rozmyslet.“ „Uvidíte, že nebudete litovat. Zahrnu ji bohatstvím, mám panství v Polsku nedaleko Wroclavi. Bude se mít dobře a bude šťastná.“ Vavřinec se zvedl, vyprovodil Záviše ven. Krátce se rozloučil. Záviš naskočil na koně a v rozmrzelé náladě vyrazil domů. Zamyšlený Vavřinec se vrátil zpátky. V hlavě si opakoval celý průběh rozhovoru se Závišem z Hněvkovic. Najednou mu vyvstala věta, že má panství u Wroclavi. „Má panství a tady se dere o jednu malou vesnici. Je to drnohryz, všechno by nejradši spolkl.“ Najednou se zarazil. „Jak to, že o jeho panství v Polsku nic nevím? Taková věc se přece neutají. Je to divné.“ Přemýšlel, jak sehnat nějaké informace o jeho panství. „Určitě najdu někoho, kdo tam jezdí. Poptám se, však něco zjistím.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238995