Magia lunaris Vládkyně kouzel s bledou tváří, v sametu nebes v plnosti se skvící, já nyní s pokorou tě vzývám, pohlédni na zem s požehnáním, svou vůlí posvěť moje přání. Vahadla věčné rovnováhy, doteky temných zkolísané, na straně světla zatiž, prosím, tyranům krutým vezmi sílu, obětem jejich v sebe víru dej. Ty, jejíž dotek stříbroprstý, vodami hýbe oceánů širých, odvahu vdechni strachem sivým, touhu v nich probuď k naplnění, snů, v srdcích jejich dřímajících. Vznešený symbole všech mágů, září svou rozptyl mlhu iluzí, a nedopusť, ať pravda život ničí, toho, který ji vyřkl v dobrém, nechť skryté co jest, projeví se. Všemocná Luno, v úctě žádám, nech vyrůst lásku, již na oltáři, povinnost léta v kusy krájí, propusť ze spárů prokletí, ty nevinné i chybující.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238992