Informovaný souhlas – etické, právní, psychologické a klinické aspekty
sociální a ekonomický statut, hodnocení a úcta ostatních, víra a transcendentální ukotvenost, uspokojení z dětí/potomků. Podle tohoto pohledu na pacienta se volí i komunikační formy, které mají za cíl získat vitálně významný a přitom náročný informovaný souhlas v intenzivní medicíně, zvládnout smysluplně i formálně situace s negací optimální volby. Důležitou roli hraje také vlastní přesvědčení, osobní zralost lékaře i ošetřujících sester, doplněné profesionální etikou a komunikačními dovednostmi. Kazuistické příklady (obtížné a někdy až absurdní): ■■ Muž středního věku – bonviván; léčbu antihypertenzivy kombinuje občas s Viagrou. OHCA (Out of Hospital Cardiac Arrest) při psychosomatickém stresu; okamžitá KPR vzdor tetování na hrudníku »NEOŽIVOVAT!«; příjem k hospitalizaci ohlášen příslušnému soudu; mírná terapeutická hypotermie; obnova vědomí s lehce prefrontálním přáním dále žít podle vlastní představy QOL; propuštěn s implantovaným ICD, který neodmítl. ■■ Žena pokročilého věku, samostatně žijící v telefonickém kontaktu s rodinou, bez specifických přání pro dobu budoucí; náhlé projevy FAST symptomatologie: vstupní CT svědčí pro hCMP v nepříznivé oblasti bazálních ganglií a mozečku; trvající kóma i po neurochirurgické intervenci. Dotaz členů rodiny, zda je možno podat injekci – podobně jako starým, nemohoucím psům, »aby se dále netrápili«; vývoj minimálního vědomí – DIOP. ■■ Mladý muž po pádu z lešení – polytrauma včetně mozkolebečního kontuzního poranění; kóma, vysoce nepříznivá prognóza s rozhodnutím převedení do intenzivní paliativní péče. Rodina přivádí nezletilou těhotnou dívku s žádostí, aby byli oddáni, jak si oba přáli – jistě by s tím pacient i nyní s informací o zdravotní perspektivě souhlasil; zásadní zklamání z nemožnosti sňatku. ■■ Muž staršího věku po náročné neurochirurgické operaci na pooperační JIP s příznivým průběhem; medicínsky i ošetřovatelsky schopen pro závažné komorbidity překladu na NIP; ten ale kategoricky odmítl se zdůvodněním: péče »samostatné sestry«, boxového soukromí, celodenní přítomnosti rodiny; opakovaná komunikace s ombudsmanem po inspekci rodiny na NIP a postupně smírně vyřešeno. V zahraničí jsou v této medicínsko-legislativně-etické oblasti citovány případy různých ne/rozhodnutí a průběhů; jsou známé z masmediálního i internetového zpracování a vedou k osobnímu zamyšlení: ■■ Případ Terri Schiavo v dlouhodobém vegetativním stavu: údajně se podle manžela u TV vyjádřila, že v »takovém stavu by nechtěla žít« – intenzivně ošetřována řadu let; opakovaně zastavena a znovu zahájena a finálně opět zastavena výživa sondou. ■■ Ariel Sharon po kritické CMP byl jako »spící velikán« ošetřován léta intenzivně a velmi důstojně až do terminální srdeční zástavy; nikdy předtím nevyjádřil přání a poté ani nemohl uplatnit informovaný souhlas. Jeho víra mu velela zemřít přirozeně – konečnou srdeční zástavou – byla respektována. ■■ Mladý muž s floridní HIV infekcí vetoval v USA podávání tradiční antiHIV terapie a intenzivní péče s rozhodnutím zemřít záhy přirozenou smrtí; přesto se zapojil s informovaným souhlasem do studie antiHIV léku nové generace; po několika letech velmi uspokojujícího života přiznal svému ošetřujícímu lékaři, že jeho původní revers byl omylem a vyjádřil mu omluvu i poděkování. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238944