jsem mrcha. Nebo spisovatelka?“ Odpověď bude asi jasnější, než by si přála. Doba zešílela, nejen pokud jde o politi ku. Za časů obliby Popelky Biliánové a její Matky Kráčmerky šla jasná ostrá čára mezi ní a Gabrielou Preissovou či Milenou Je senskou, mezi červenou knihovnou pro služky a náročnější četbou. Dnes jako by jistá média házela do jednoho pytle díla Alexandry Berkové, Lenky Procházkové, Terezy Boučkové nebo Petry Hůlové a au tomaticky sekanou makulaturu Nesvadbo vé, Pawlowské i této nešťastnice. Ženský nám furt něco píšou! Měřítka jsou ovšem neúprosná jak záři jové lijáky. Koho zajímá, že kdejaký zdejší blábol je nejprodávanější knihou týdne, když nás obdařují úžasné spisovatelky for mátu Zadie Smithové, Alice Munroové, Eli zabeth Stroutové, Herty Müllerové, Hilary Mantelové, Sarah Watersové či Jhumpy Lahiriové? Každopádně je třeba vážně varovat všechny případné muže, kteří by se s citli vou duší či tělem lepé psavkyně Eriny chtě li zaplést. Až se s ní po zajisté hlubokém vztahu rozejdete, buďte si jisti, že o vás v rámci umělecké svobody v další knize vy žvaní, jestli nosíte slipy nebo boxerky.
sobit od pondělka. Krásný dům v roce 1936 dokončil architekt a stavitel Václav Pulc man a vrtošivé sudičky nadělily jeho dílu velice pohnuté osudy. Těsně před druhou světovou válkou ho postupně obývaly dvě židovské rodiny, kterým se jen tak tak po dařilo uniknout před smrtí v plynových komorách koncentračních táborů, načež byl zabrán gestapem. Objekt v květnu 1945 obsadila Rudá armáda a sídlila v něm ruská kontrarozvědka Směrš, která naháněla ruské emigranty, než je poslala na Sibiř. Posléze připadl Československému rozhla su a jeho armádní redakci, točily se v něm také pohádky s Hajajou, ale hlavně tu vznikla Vinárna U pavouka a Divadlo Járy Cimrmana. Vždyť je na zdi u vchodu pa mětní deska: „V tomto domě se narodil čes ký génius, polyhistor, vídeňský rodák Jára da Cimrman. Dne 29. 10. 1966 se zde konala zakládající schůze Divadla Járy Cimrma na.“ Když se slavnostně osazovala a přišli zakládající členové souboru, Jiří Šebánek mi nakoukl do kanceláře a zjihle pravil „Jé, tady jsem seděl!“ V srpnu 1968 z této bývalé Hviezdoslavo vy ulice vysílalo protiokupační rádio. Za normalizace se ve vile zrodila redakce Zele né vlny Hvězdy, která informovala řidiče o dopravní situaci. Estébáci ji pak rovněž používali k ožíračkám a jistá herečka se mi stydlivě přiznala, že v ní byla na dotočné určitého dílu seriálu Třicet případů majora Zemana se samotným ministrem vnitra Obzinou. Nu, a od března 1998 v ní fungovala čes ká Svobodka. Zažili jsme spolu povodně, 11. září 2001, zasedání Mezinárodního mě nového fondu, několikeré volby, a kdo z politiků a intelektuálů neprošel jejími dveřmi, jako by neexistoval. Zahrada s vý hledem na jihovýchod metropole svědčila úžasným večírkům. Ty vánoční se samo zřejmě konaly v teplé hale. Profesor Libor
22. 9. 2011
Loučení s Dykovkou Až dneska v jedenadvacet hodin skončím vysílání Kritického klubu, vyjdu ze studia, u jedné vily v Dykově ulici na pomezí praž ských Vinohrad a Vršovic za sebou napo sledy zaklapnu branku a neúspěšně zabo juji s těžkou nostalgií a dojetím. Po třinácti letech se totiž Český rozhlas 6 čili nástup nická redakce Rádia Svobodná Evropa, od sud stěhuje do hlavní budovy, kde bude pů
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238936