Revoluční metoda uvolňování traumatu První muž odpověděl: „Cítím, že se mi třesou nohy, od chodidel až po kyčle.“ „Panejo!“ vydechl druhý. „Mně se děje to samé.“ Tento muž pak hlásil jiný vjem. „Teď cítím chvění i v břiše,“ řekl. „A prohloubil se mi dech.“ „U mě to samé,“ hlásil první. „Ano, naše těla reagují úplně stejně,“ souhlasil druhý. Oba muži dokonale zrcadlili své reakce. Nechal jsem je, ať se chvíli třesou vestoje, opření o zeď, aby viděli shodné reakce svých těl. „Vaše těla teď vybíjejí napětí, které jste pociťovali při vzájemné spolupráci,“ vysvětlil jsem jim. „Je to tak!“ zvolali oba. „Jsme úplně stejní!“ Stačilo demonstrovat jim, nakolik se ve svých reakcích shodují, a jejich pocit vzájemné odlišnosti se rozplynul. Nevraživost vyprchala, protože poznali, že jsou v podstatě stejní. Jakmile se jim vrátil pocit sounáležitosti, řekl jsem jim, ať si k poslednímu cviku lehnou na zem. Tento cvik v nich vyvolal třes, který je oba rozesmál tak, až se popadali za břicha. Když pak znovu vstali, objali se, z čehož bylo zřejmé, že už k sobě necítí fyzický odpor. Ti dva nemuseli nic zpracovávat, nic hloubkově analyzovat. Potřebovali jen vybít napětí, které na ně přenesla jejich kultura. PROJEVY TRAUMATIZACE Na PRACOVIŠTI Druhou z pěti hlavních týmových dysfunkcí je podle Lencioniho strach z konfliktu. Tento strach je přirozený a za normálních okolností a pod správným vedením ho lidé dovedou překonat. U traumatizovaných jedinců to ale není tak jednoduché. Traumatizovaný člověk často nerozlišuje mezi různými stupni strachu na škále intenzity, a nedokáže proto ani vnímat strach 92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238902