Martin Bormann Hitlerův vykonavatel
Bormannova žádost o demisi Střetnutí mezi Contim a Brandtem mělo následky, které jsou do značné míry neznámé. Bormann požádal Hitlera o své propuštění jako vůdcova tajemníka a o převedení na frontu. V obsáhlém dopise o tom podával zprávu své ženě a nenechával nejmenší pochyby o tom, nakolik zavrhoval doprovodného Hitlerova lékaře Karla Brandta, obergruppenführera SS, pověřence pro eutanazii a zplnomocněnce pro zdravotnictví. Bormann psal, že 14. srpen 1944 byl pro něj černý den, který ho vyvedl z rovnováhy.32 Že si Brandta vždy velmi vážil a navrhl jej na čestný kříž. Pak se ale Brandt zachoval nepěkným způsobem vůči Contimu. Zpochybnil jeho reputaci a neuvěřitelně rafinovaným způsobem zabránil, aby se Conti setkal s Hitlerem. Brandt sledoval smělý záměr, aby uskutečnil své vlastní ctižádostivé plány, a sice s pomocí Speera, jeho zástupce Saura & Co. Že se pokusil dát Contimu příležitost, aby alespoň jednou mohl sám mluvit s Hitlerem, než „půjde na porážku“. K jeho velké lítosti se Hitler, který věří všemu, co se říká pozitivního o Brandtovi, velmi rozzlobil. Bormann Hitlerovi řekl, že aby jej šetřil, nepředával mu všechny stížnosti na Brandta. Brandt vědomě a rafinovaně upředl síť a je to nespravedlivost, představovat Contiho jako zcela nekompetentního nebo zveličovat jeho slabé stránky. Muž, který byl prvním lékařem SA v rudém Berlíně, si nezaslouží, aby mu takový parvenu jako Brandt tímto způsobem dělal potíže. Řekl prý Hitlerovi, že v jeho očích je Brandt ctižádostivý povýšenec a intrikán, se kterým by nechtěl sedět u téhož stolu. I když opakovaně a naléhavě žádal o jeho propuštění, Hitler to bohužel odmítl. Tato událost Bormanna naprosto rozrušila, což o něm hodně vypovídá. Bormann dál označoval Brandta jako „odporného“ a Gerdě Bormannové naléhavě radil, aby se nenechala ovlivnit dojmem, který dělá, že to je jeden z nejmazanějších podvodníků, jaké zná. Pokud Bormann svou nabídku odstoupení myslil opravdu vážně, připouštělo by to pohled na úplně novou nebo přinejmenším neznámou stránku jeho charakteru. Kdyby se v tom mělo hledat pozitivní hledisko, bylo by v tom, že Bormann na rozdíl od mnoha pochlebovačů kolem Hitlera stál za svým přesvědčením, a to dokonce za cenu demise. Bylo by tu možno mluvit o pevnosti charakteru. Pokud tomu tak bylo, mohlo by to však na druhé straně dokazovat, že Bormann jinak Hitlerovu antihumánní politiku schvaloval a ztotožňoval se s ní, protože o jiných žádostech o odstoupení není nic známo. Byl tak jistě tím nejvěrnějším a „nejčestnějším“ z Hitlerových vazalů.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238837