Nový občanský zákoník - Smluvní právo (Ukázka, strana 99)

Nový občanský zákoník | Smluvní právo

spoludlužníků je vydání kvitance či dlužního úpisu (týkajícího se celého dluhu) věřitelem jednomu ze spoludlužníků považováno za prominutí dluhu vůči všem spoludlužníkům.

Pokud však věřitel promine dluh pouze jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků, má to vůči ostatním spoludlužníkům účinky pouze v rozsahu podílu daného spoludlužníka.

Obdobně prominutí dluhu jedním ze solidárních věřitelů zbavuje dlužníka povinnosti plnit pouze v rozsahu odpovídajícím podílu tohoto spoluvěřitele.

Jestliže věřitel promine dluh například ručiteli nebo jiné osobě, která závazek zajišťuje, nevztahuje se toto prominutí na povinnost plnit hlavní dluh. Zajišťuje‑li dluh více spoluručitelů a věřitel jednomu z nich ručitelský závazek promine, zůstávají zbývajícím spoluručitelům zachovány vůči věřiteli námitky, které měl tento propuštěný ručitel.

Zákon už nezakazuje, aby byl prominut dluh, který má teprve vzniknout v budoucnu. Věřitel tedy může prominout i dluh, který ke dni prominutí ještě neexistuje.

vi. Výpověď Závazek lze ukončit výpovědí, pokud si to strany sjednaly, nebo stanoví‑li tak zákon.

Podá‑li smluvní strana výpověď, k zániku závazku dochází uplynutím výpovědní doby. Ke dni účinnosti výpovědi končí závazek jen v případě, že jej lze vypovědět i bez výpovědní doby.

Je třeba rozlišovat, zda byla smlouva uzavřena na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou.

Jestliže byla smlouva uzavřena na dobu určitou a strany si nesjednaly možnost výpovědi, tak závazek vypovědět nelze. Zákon obecně připouští vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, která alespoň jednu stranu zavazuje k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje‑li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět. V těchto případech zaniká smlouva ke konci kalendářního čtvrtletí (tj. k 31. březnu, 30. červnu, 30. září nebo 31. prosinci), přičemž výpověď musí být podána s alespoň tříměsíčním předstihem. Je‑li tedy například výpověď předána 10. června, zanikne smlouva k 30. září stejného roku. Za výše uvedených podmínek však nelze ukončit závazek zdržet se určité činnosti, pokud je z povahy takového závazku zřejmé, že povinnost nemá být časově omezena.

Z praxe jsou známé tzv. sešněrovací smlouvy, jimiž se jedna smluvní strana snaží druhou smluvní stranu zavázat po neúměrně dlouhou dobu bez možnosti smlouvu jednostranně ukončit. K tomuto účelu bývají využívány smlouvy na dobu určitou sjednávané na období několika desítek let i více. Zákon v těchto případech druhou stranu chrání tím, že jí dává možnost domáhat se zrušení smlouvy, která byla bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let. Zrušení takové smlouvy se lze domáhat po uplynutí jejích prvních deseti let. Obdobně může soud zrušit smlouvu i v případě nepředvídané změny okolností, pokud se okolnosti, z nichž strany vycházely při uzavírání smlouvy, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238823

Jiné způsoby zániku závazků /

Práva domáhat se u soudu zrušení závazku se může vzdát pouze právnická osoba, u fyzické osoby by se k takovému úkonu nepřihlíželo.

vii. Odstoupení od smlouvy Od smlouvy lze odstoupit, pokud si to strany sjednaly, nebo stanoví‑li tak zákon.

Jestliže byla už smlouva částečně plněna, lze od ní odstoupit pouze ohledně její nesplněné části. Pokud však částečné plnění nemá pro věřitele význam, může odstoupit ohledně celého plnění. U smluv zavazujících k nepřetržité nebo opakované činnosti (například nájemní smlouva), nebo k postupnému dílčímu plnění lze odstoupit pouze s účinky do budoucna, ledaže nemají přijatá dílčí plnění pro věřitele význam.

Zákon přiznává právo na odstoupení od smlouvy v případě jejího porušení, přičemž rozlišuje porušení smlouvy podstatné a nepodstatné. Podstatným porušením smlouvy je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu už při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala.

Ve všech ostatních případech je porušení smlouvy považováno za nepodstatné. Pokud strana svého práva odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy nevyužije hned, nebrání jí to od smlouvy odstoupit i později s odkazem na obdobné jednání druhé strany.

S odstoupením od smlouvy nemusí druhá strana čekat až do okamžiku, kdy skutečně k porušení dojde, pokud je už z chování druhé strany zřejmé, že smlouvu podstatně poruší a neposkytne‑li tato na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

Pokud oprávněná strana oznámí druhé straně své rozhodnutí, že od smlouvy odstupuje, či u smlouvy setrvává, nemůže už sama tuto volbu změnit.

Odstoupením se smlouva od počátku ruší s tím, že práva a povinnosti stran zanikají.

Práva třetích osob nabytá v dobré víře však nejsou odstoupením dotčena. Odstoupení od smlouvy nemá vliv na některá sankční ujednání, která ze smlouvy plynou. Zachováno tak zůstává právo na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud už dospěl. I po skončení smlouvy odstoupením přetrvává právo na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti. Dále trvají taková ujednání, z jejichž povahy je zřejmé, že mají trvat i po odstoupení od smlouvy, typickým příkladem je například sjednaná rozhodčí doložka.

Odstoupení od smlouvy nemá vliv ani na zajištění dluhu.

viii. Dodatečná nemožnost plnění Závazek zaniká pro nemožnost plnění, pokud se dluh stane dodatečně, tj. až po vzniku závazku, nesplnitelným.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238823

Nový občanský zákoník | Smluvní právo

Při posouzení, zda zanikl závazek z tohoto důvodu, je nutné vždy zkoumat, zda závazek opravdu není možné objektivně (tj. pro jakéhokoli dlužníka) splnit. Zákon přitom zdůrazňuje, že takovým případem není, pokud dluh může být splněn, byť za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo později. Prokázání toho, že plnění je nemožné, spočívá na dlužníkovi. Nemožnost plnění bude přicházet v úvahu především u věcí nezastupitelných, tj. individuálně určených. V případě zničení věci dojde k zániku závazku a tím dojde k nemožnosti plnění. Pokud by však dlužník zavinil zničení věci, závazek by sice zanikl, ale dlužník by musel na druhou stranu nahradit věřiteli škodu, která mu vznikla.

Pro nemožnost plnění zaniká ta část závazku, kterou není možné splnit. Pokud však plnění zbytku závazku nemá pro věřitele význam, zaniká závazek celý. To se posoudí podle povahy daného závazku a účelu smlouvy.

Jestliže se plnění dluhu stane nemožným, musí to dlužník oznámit věřiteli co nejdříve poté, co se o tom dozvěděl nebo musel dozvědět. Pokud by tak neučinil a věřiteli tím vznikla škoda, je dlužník povinen škodu vzniklou nesplněním této oznamovací povinnosti nahradit.

ix. Smrt dlužníka nebo věřitele Smrtí dlužníka zaniká závazek tehdy, pokud je plnění vázáno na jeho osobu, jako například závazek předvést nějaký umělecký výkon.

Obdobně zemře‑li věřitel, působí to zánik závazku, pokud bylo plnění omezeno jen na jeho osobu. Zanikají tedy pouze ta práva a povinnosti, jejichž obsahem je plnění, které je vázáno výlučně na osobu dlužníka či na osobu věřitele, například právo na výživné.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238823