svírala žluté pánské trenýrky, kterými si utírala slzy. Schopnost verbální komunikace, vnímání a vyhodnocování reality byly omezené, vnímání podnětů z okolí zúžené. Neutišitelně plakala, nebyla schopna souvisle mluvit ani udržet pozornost, soustředit se. Svírala trenýrky na hrudi, třásla se schoulená v křesle a sama pro sebe si opakovala: „Není to pravda, nemůže to být pravda…“ Postupně a jen přerývaně byla schopna popsat, co se včera stalo: „… včera při lyžování narazil David do stromu…“ Neviděla to, ona jela první. Pak ji zavolali zpátky na sjezdovku s tím, že se něco stalo. Vrátila se nahoru a tam jej uviděla. Krvácel, dávali mu masáž srdce, přiletěl vrtulník, ten ale zase odletěl, nebylo mu už pomoci… byla tam lékařka, i ta plakala, jí píchla injekci… nemohla ho už ani obejmout… chtěla by ho zpátky… nemůže se vrátit do bytu, neví, co bude dál, chtěla by usnout a na vše zapomenout… od včerejška jen pláče, neví, co se to s ní děje… S odstupem popsala sama pacientka okolnosti přijetí na psychiatrii takto: „Druhý den jsem se probudila docela brzy. Jakmile jsem otevřela oči, docvaklo mi, co se stalo den předtím. Okamžitě jsem začala brečet. Mamka to slyšela a došla za mnou. Nebyl to klasický pláč, říkám tomu záchvat. Plakala jsem dlouho a nepřetržitě, a místo toho, abych se postupně zklidnila, zhoršovalo se to. Bylo mi jasné, že to nezvládám. Neovládala jsem se. Bylo to zlé, a tak mi mamka nakonec zavolala záchranku. Myslela jsem, že dostanu něco na uklidnění a bude. Nicméně, nevím ani proč, možná kvůli tlaku, který mi změřili, mě odvezli do nemocnice na psychiatrii. Nakonec jsem tam strávila skoro tři týdny. V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do takovéto situace, ale to asi nikoho. Během těchto dní jsem na tom byla zle. Pláč byl mým denním chlebem, a když mluvím o jídle, chuť na jídlo se ze mě vypařila. Mohla jsem stěží sníst půl rohlíku. Zhubla jsem dvanáct kilo – nikdy předtím se mi nepodařilo zhubnout ničím a nijak kilo ani jedno…“
5.4.1 Základní pojmy a příznaky v psychopatologii V následujícím textu se zaměříme na popis základních příznakových okruhů z oblasti psychopatologie a diagnostických skupin, zmíníme se o farmakoterapii a urgentních stavech u duševních onemocnění: ■ Vědomím rozumíme stav komplexního a integrovaného propojení vícečetných psychických funkcí: ● Kvantitativní změny vědomí popisují míru bdělosti (lucidity). Somnolence je stav zvýšené ospalosti s reakcí na oslovení nebo na dotek (např. při intoxikacích, únavě). Sopor je stav útlumu vědomí, kdy postižený reaguje již jen na bolestivé podněty. Při kómatu („bezvědomí“) nelze postiženého probrat ani bolestivými podněty a vyhasínají základní reflexy. ● Kvalitativní změnou vědomí je delirium. Delirium (také tzv. amentní stav) se projevuje zmateností a dezintegrací rozličných psychických funkcí – objevuje se dezorientace, porucha pozornosti, narušení myšlení a paměti, mohou se objevit poruchy vnímání (halucinace), poruchy chování – projevy neklidu až agresi——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238822