Gala Dalí (Ukázka, strana 99)

GALA DALÍ

99

„Podívej se,“ ukázal jí klidně. „Ti dva vpravo jsou René Magritte a jeho žena Georgette, jsou to ti dva v bílém.“ „No, on je aspoň dobrý malíř…“ „Přímo naproti jsou Goemansovi. Pamatuješ si na ně?

Dívej se, mají na sobě plavky, voda už musí být teplá,“ dodal spokojeně Paul a podíval se na dceru. „Můžeme se jít koupat?“ zeptala se Cecílie okamžitě. „Nevím, jaký z toho máš pocit, ale už nás uviděli a nevím, jestli jsou nadšení.“ „Co tím chceš říct?“ „A kdo je ten, co tak gestikuluje?“ „Půjdeme se koupat?“ trvala na svém dívka. „Počkej, Cecílie, neotravuj. Vždyť se z tebe zblázním. To moře ti nikdo neukradne. Buď chvilku v klidu, vykoupeme se jindy,“ odpověděla Gala a gestem dceru umlčela. „To je Salvador. Bude se ti líbit. Nebo ti přinejmenším nebude lhostejný. Tím jsem si jistý,“ prozradil jí Paul a snažil se odpoutat její pozornost od Cecílie, aby se malá mohla vydat k vodě.

Jak se blížili ke skupince, došlo jim, že Salvador si vůbec nevšiml, že přijeli. Byl plně zabraný do vysvětlování čehosi, z čeho slyšeli už jen konec. „Kdybyste viděli, co se mi teď právě honí hlavou,“ vykládal skupince osob a dělal u toho strojená teatrální gesta, aniž by věnoval pozornost nově příchozím, „pochopili byste, čemu se směju, a smáli byste se ještě víc než já. Představte si, například, určitou velmi váženou osobu. Tak, ano, přesně takhle,“ dodal s rozmáchlým gestem a rozhlédl se kolem, aby se přesvědčil, že ho všichni poslouchají. „A teď si představte, že té osobě sedí na hlavě malá dřevěná sova, taková hodně stylizovaná, jen tvář má hodně realistickou.

Chápete, co tím chci říct?“ vysvětloval s úsměvem, který všem okolo připadal až příliš hraný. „Dobře, a teď si představte, že na hlavě té sovy je lejno, moje vlastní lejno! Slyšíte to? Na hlavě té sovy je moje vlastní lejno!“ Kdyby se Dalí tenkrát úmyslně snažil na Galu udělat ten nejhorší dojem, určitě by se mu to nemohlo podařit lépe, než to dokázal svým hysterickým smíchem a vševědoucími komentáři. Co nenáviděla nejvíc na světě, byl vševědoucí humor. Odpuzoval ji stejně silně jako špína.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238713

100

Carmen Domingo

A ještě ke všemu se sama cítila po únavné cestě strašně špinavá.

Podívala se na Paula a ten okamžitě, aniž by si vyměnili jediné slovo, pochopil, co její pohled znamená. „My hned půjdeme, jen jsme vás chtěli pozdravit. Jsme po cestě velmi unavení, musíme si odpočinout. Uvidíme se později odpoledne,“ omluvil je Paul a rovnou se rozloučil. „Přesně tak, trochu se po obědě prospíme,“ dodala Gala a bez rozloučení se obrátila na odchod. A pak, aby to slyšel jen Paul, dodala: „Tahle cesta byl hrozný omyl. Myslím, že další stupidní Salvadorovy řeči nevydržím. Ten člověk mi připadá nesnesitelný, nesympatický. Jestli se bude i nadále předvádět s tím svým příšerným humorem, osobně mu řeknu, aby zmlkl.“ Jakmile se vrátili k autu, zavřela oči a jediné, po čem toužila, bylo vrátit se do hotelu, natáhnout se na postel a odpočinout si, ležet tak dlouho, jak to její tělo bude vyžadovat. Ne, teď už to bylo nad slunce jasné – tahle cesta nebyl dobrý nápad.

Jenže už tu jednou byli a museli se znovu setkat se skupinkou, od níž se před chvílí odpojili. Ještě téhož odpoledne se sešli s Goemansovými a Magrittovými na terase místní kavárny v blízkosti pláže, ve stínu vzrostlých stromů. „Potřebujeme, aby namaloval nějaké obrazy. Proto jsme tady,“ přiznal se jim Camille Goemans ustaraně. „Copak on je ještě nenamaloval?“ podivil se Paul. „Už pět měsíců mu to připomínáme, ale on to pořád jen odkládá. Jestli je co nejdřív nedokončí, nevím, jestli mu budeme moct v Paříži uspořádat výstavu. Těmi pár obrazy, které nám zatím ukázal, nedokážeme zaplnit ani polovinu sálu,“ stěžoval si obchodník ztrápeně a s obavami v hlase jim vysvětlil, že už Dalímu za jeho dílo nabídl tři tisíce franků, ale zatím neviděl jediný obraz. „Výstava by měla být v listopadu. To je za chvíli,“ poznamenala jeho žena a jen potvrdila naléhavost situace. „Problém není v tom, že by nepracoval. On pracuje, ale bez problémů dokáže strávit hodiny a dny tím, že vybarvuje jeden maličký kousek obrazu. Jako by rozdíl mezi jedním jeho grandiózním obrazem a obyčejným obrazem jiného malíře tkvěl právě v tom jeho puntičkářství, s jakým

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238713

GALA DALÍ

101

pracuje a díky němuž dokáže strávit celé dny vylepšováním obrazů, které už dávno dokončil.“ „No, myslím, že právě v tom ten rozdíl je,“ přerušila Gala Goemansovy, protože v tu chvíli svým šestým smyslem vycítila, že Dalího svět se nachází úplně jinde než svět ostatních. Napadlo ji, že jeho svět bude mít možná přece jen něco společného s jejím. „Teď se ho budeš zastávat? Neříkala jsi snad, že ti připadá nesnesitelný a nesympatický?“ upozornil ji Paul, kterého její reakce překvapila. „Však neříkám, že to tak není. Jenom se vám snažím říct, že nedokončené umělecké dílo není umělecké dílo,“ vysvětlila Gala. „A to jsem vám ještě neřekl, že je schopný trávit hodiny a hodiny tím, že maluje trenýrky zašpiněné od výkalů, k nimž neustále přimalovává víc a víc detailů. Takové obrazy samozřejmě nemají nic společného s těmi, které chci vystavovat,“ dodal ještě Goemans a doufal, že získá souhlas ostatních. „Takový je surrealismus,“ vložil se do hovoru Paul. „Snad mi nechceš říct, že zašpiněné trenýrky považuješ za umění!“ vyhrkla pobouřeně Georgette. „I zašpiněné trenýrky mohou být umění,“ zareagovala okamžitě Gala a povýšeně se na ni podívala. „Tohle je daleko surrealističtější než cokoliv jiného, co ty považuješ za surrealismus.“ Jak se tak poslouchala, uvědomila si, že pro ni Salvador začíná být atraktivní. Zašpiněné trenýrky, no jasně. Tohle je umění! Sice osobně nestála o to, aby se kolem ní takové věci povalovaly, ale za umění to považovala. Samozřejmě že by radši místo trenýrek viděla něco jiného, ale věděla, že Salvadorovi jde o umění, a tušila, že byl obdařen genialitou. „No, mně to spíš připadá dětinské,“ trvala na svém Georgette. „Ať ti to připadá, jaké chce, rozhodně nemáš pravdu.

Tak je to umění, nebo ne, René?“ zeptala se Gala vyzývavě jejího manžela. „No, do jisté míry, snad…,“ odpověděl René, který se najednou ocitl uprostřed sporu dvou žen.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238713