Gayle Formanová „Vlastně bylo. Do mých šesti let. Jenže pak příšlo 11. září a začaly represe proti Pákistáncům. My jsme sice Indové, ale moji rodiče vyšilovali, aby si lidi nemysleli, že jsme teroristi nebo něco takového, takže jsem do první třídy nastoupila jako Sunny. Protože tak evidentně nikdo nepozná, že jsme z Asie.“ Maribeth na to nic neřekla. Někomu bylo 11. září šest let. „Když jsem začala chodit na vysokou, znovu jsem se vrátila ke jménu Sunita. To jsem byla v prváku. A teď už budu končit.“ Podívala se na Todda. „Co na to mám říct?“ opáčil Todd. „Pro mě budeš vždycky Sunny.“ Odmlčel se. „Kromě toho, když trpíš premenstruačním syndromem.“ „Ale no tak, buď zticha,“ okřikla ho Sunita. Když vjeli na parkoviště, vyměnili si telefonní čísla. Maribeth si svoje nepamatovala – poslední dobou si věci zapamatovávala s obtížemi – a musela ho najít. Dohodli se, že se u auta setkají za půl hodiny. Supermarket byl podobný tomu, který Maribeth znala z předměstí, kde jako dítě bydlela. Byly v něm velkoryse široké uličky – tady by bez problémů manévrovala s kočárkem pro dvojčata – a prodávali tady vše, počínaje sýrem z dovozu a brožovanými romány konče. Jakmile se ocitli uvnitř, Todd a Sunny se dali nalevo do oddělení s ovocem a zeleninou. Maribeth zamířila přímo do oddělení s chlazenými potravinami. Mlhavě věděla, co si vybere – stejné věci, jako obvykle, vždy jedla zdravě –, ale když se natáhla pro jogurt své oblíbené značky, udělala něco, co ji ještě nikdy předtím nenapadlo. Podívala se na etiketu. Osm gramů tuku. Dvacet pět procent její doporučené denní dávky.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238659