a kdykoliv se o tom zmíníte, nemůžete mluvit, zalykáte se, pláčete, dostáváte záchvaty vzteku, pak ještě není ten správný čas! Důvěryhodnost a vztahovost Váš příběh je silný stejně tak jako skutečnost, nebojte se, máte tolik reálného a pravdivého materiálu, že se nemusíte zabývat fikcí, o které se domníváte, že by byla atraktivnější. Důvěryhodní jste, když sami věříte tomu, co říkáte, když znovu prožíváte to, co se vám opravdu stalo. Nevymýšlíte si, nefabulujete. Když publikum nevidí, že jste důvěryhodní, nezajímá se, protože vám nevěří. Vztahoví jste, když myslíte na ty, kterým něco sdělujete, když je zvete do hry, oslovujete je, ptáte se jich, zahrnujete je, přemýšlíte, proč právě je by to, co říkáte, mohlo zajímat. Bez vztahu publikum nereaguje.
Otázka:
A co když se mi ten příběh nestal? Mohu ho vyprávět a být přitom autentický? Máme dva typy osobních příběhů: • Prožité – zkušenostní – ty se staly přímo nám. • A pak pozorované, přivlastněné, byli jsme svědkem a oslovilo nás to. Pokud si příběh umíte přivlastnit a chápete, proč vás tak oslovuje, tak ho můžete vyprávět. Ale netvařte se, že protagonistou jste vy, když to tak není. Jestliže nejste hlavní postavou, pomůže vám vnitřní monolog. Ptejte se sami sebe: Představoval sis někdy, jak by ses ty zachoval v takové situaci? Jak bys popsal situaci z tvého pohledu? Jak bys to obhájil? Co sis o té situaci myslel? Jaký je tvůj názor na tu situaci? Bavilo tě to? Co ti to připomnělo z tvého života? Proč to v tobě tak rezonuje? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238655