Teprve kosa mi dodává náležité grády! Švarní italští hoši kosu ochotně přidrží, a zatímco jim cpu jejich nákup do igelitek, dvojsmyslně i trojsmyslně žertují. Trošku staří elegáni předvádějí, jací jsou sekáči, a zajímá je, jestli kosu známe i v naší zemi. „Neznáme,“ říkám vážně, „už sto let sekáme trávu sekačkami…“ Krásné poplkání během práce přeruší Lucia a se slovy o svaté Martě odchází i s kosou. S kosou mizí taky zákaznické jiskření, mám zase fádní mimikry a prostor u kasy je opět na svém obvyklém levelu. Ale k čemu mi to je… Pár týdnů poté stojím frontu u známého stánku na trhu. Neitalsky, s batohem, v propnuté bundě. Než stačí prodavačka od rajčat cokoli říct, vysvětluju jí: „Víš, já jsem těhotná nebyla, to jenom…“ Hned mi skočí do řeči svou italskou ratatatatatilkou: „Promiň, je to moje chyba. Někdy prostě tlusté ženské vypadají jako těhotné. Ale od minule jsi dost zhubla, ne?“ S kornoutem sušených rajčat raději urychleně zdrhám do práce. Marnost nad marnost. Dnes se za mnou neotočí už ani ten černoch. Jak se stát přitažlivou jiskřící ženou? Jedině…, už to mám: „Milý Ježíšku, přines mi, prosím tě, pod stromeček nějakou pěknou… kosu.“
96
Italske jednohubky blok v5.indd 96
27/09/17 13:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238642