degenerativním jevem jen v mezích konzervativní estetické doktríny, jež nechápala, co se jí odehrává před očima. Kafka jako moderní romanopisec neproměnil jen vyjadřovací formu v mezích imanentního pohybu literárních druhů, ale začal tvořit, stejně jako Joyce a Proust, s novým myšlenkovým pozadím v hledisku filozofické antropologie.“ Kurtovi i Růženě se začaly zavírat oči. Věra usoudila, že je čas na tu kávu, voda se už jistě vaří. Cestou do kuchyně prohodila: „Já jsem tam nebyla, Edo, ale jak tě znám, určitě byl nejlepší tvůj projev. Co vy myslíte?“ „Ano, ano, nesporně,“ spustili návštěvníci jeden přes druhého. „Eduard je skvělý řečník. Výborně to celé zahájil i uzavřel.“ Konečně! Sice to jako první řekla Věra, která jeho projevy neslyšela, ale aspoň ostatní napadlo trochu ho ocenit. „No, nemusíte tolik přehánět,“ řekl. „Já se prostě, kromě toho, že jsem to celé inicioval, což mi mnozí upírají, držel jako jeden z mála zadání. Tím bylo všestranné zhodnocení Kafkova díla z pozic marxismu-leninismu, a vzhledem k úzké spojitosti tohoto díla s pražským prostředím a vývojem československé kultury vytvořit předpoklady pro to, aby také naše literární věda mohla říct závažné slovo ke kafkovské problematice, tak jako tomu je v jiných zemích…“ Ani se nenadál a začal opět přednášet: „Situace je totiž taková, že zatímco je Kafka v měšťácké literární kritice…“ 99
Celej Franz blok v3.indd 99
08/08/17 10:24 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238640