SOPHIA
Dobré obrazy jsou zde velmi běžné, málokterý i obyčejný obchodník jimi nemá vyzdobený dům. William Aglionby, S OUČASNÝ STAV NIZOZEMÍ, 1669
G
errit, Janův sluha, otvírá dveře a pouští nás dovnitř. Můj manžel a já vstupujeme do ateliéru. Jan stojí vedle hotového obrazu. Potím se – na dlaních, v podpaží. Nechtěla jsem sem jít, ale Cornelis na tom trval a mé odmítnutí by mu mohlo připadat podezřelé. „Nedali byste si sklenici vína?“ ptá se Jan a obrací se přitom na mého manžela. Cornelis je vetřelcem v mém tajném životě. Nemůže vycítit, že jsem tu už byla? Postel, která stojí v rohu místnosti se zataženými závěsy, se zdá být neobvykle velká. Přitahuje zrak přímo magnetickou silou. Cornelis se rozhlíží. Co když jsem tady něco nechala a on to pozná? I bez důkazu je místnost plná mé přítomnosti. Cornelis určitě vycítí, že tohle je teď můj skutečný domov, že mé srdce je zde. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238636