Klub zabijáků (Ukázka, strana 99)

Paul Finch Jeho přidušené steny utonuly ve vrčení motoru a vzápě­ tí se dodávka dala do pohybu a vyjela z parkoviště na ulici.

Laycock se zase začal zmítat, ale doslova ho zavalili; znehyb­ nili ho nohama v těžkých botách a svalnatými pažemi v ne­ promokavých bundách. Všichni výmluvně mlčeli, nikdo mu nesliboval, že když se přestane vzpouzet, nic se mu nestane, nikdo ho neutěšoval, že do rána bude po všem, nikdo se ho nepokoušel uklidňovat nebo mu cokoli vysvětlit.

Laycock by nedokázal říct, jak dlouhou dobu strávili na cestě, možná půlhodinu, možná míň. Vnímal jenom tmu, nedostatek vzduchu, bolestivá zranění, drtivou váhu, která ho tiskla k podlaze, a mučivé nadskakování a záškuby vozu – a pak chrastění štěrku pod koly a poslední cuknutí, jak do­ dávka zastavila.

Když se rozlétly zadní dveře, proniklo dovnitř jen málo světla, protože srpek měsíce halily podzimní mraky, ale sta­ čilo to, aby rozeznal hranatou siluetu neosvětlené budovy.

Odhalené trámoví prohnilé střechy naznačovalo, že je opuš­ těná. Venku čekali další muži – stáli spořádaně v řadě jako vojáci na přehlídce.

Navzdory všem surovostem, které už si od nich vytrpěl, ho teprve teď opanovala nefalšovaná hrůza – když si uvědo­ mil, že všichni mají černé lyžařské kukly. Rázem se vzpama­ toval, mrsknul sebou a pokusil se z dodávky utéct. Byl pořád­ ná vazba, v mládí sloužil u vojenské policie a uměl se rvát.

Ale nedostal se nikam, okamžitě ho zase znehybnili. Jeden z mužů venku se naklonil do dodávky. Ozvalo se cvaknutí a šero prořízl kužel baterky. „Musíme se ujistit, že máme toho správnýho,“ pronesl hlas s americkým přízvukem.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238434

KLUB ZABIJÁKŮ Světlo šlehlo Laycocka přes obličej a zakouslo se mu do rozbolavělých očí, až je musel zavřít. Vzápětí mu přes tvář přejel mokrý hadr. Došlo mu, že mu z ní otírají zasychající krev. „Jo,“ potvrdil Američan. „Je to on.“ Baterka zhasla, popadli Laycocka za všechny čtyři kon­ četiny a hodili ho – doslova a do písmene hodili – na zem.

Překulil se a chtěl vyskočit na nohy, ale když vzhlédl, spat­ řil vzpřímené siluety únosců, kteří ho obestoupili ze všech stran. Všichni vytáhli něco zpod oblečení a předvedli mu to.

Laycockovy oči už se přizpůsobily slabému měsíčnímu svi­ tu, takže rozeznal, že všichni drží to samé: tesařská kladiva s rozštěpeným nosem. „Co to je?“ zadrmolil. „Nevím, kdo jste, ale určitě jste unesli špatnýho člověka!“ „Ani náhodou,“ opáčil ten Američan. „Zcvokli jste se? Jsem policajt!“ „Kdybys někde smažil hamburgery, tak bysme se kvůli tobě nenamáhali.“ „Počkejte… počkejte, sakra!“ zařval Laycock a rozhodil prázdné ruce, jako by se od sebe marně pokoušel únosce od­ strčit. „Ať jste, kdo jste, ať jsem podle vás udělal cokoli, na­ pravím to. Napravit se dá všechno…“ Ale na obličej už se mu řítilo první kladivo, ve tmě si ho vůbec nevšiml. Zakouslo se mu do tváře, až to mlasklo a za­ praštělo. „Auvajs,“ uchechtl se Američan.

Vzápětí Laycocka ze všech stran zasypala ostatní kladiva, zatínala se mu do končetin, do trupu, do lebky a tříštila mu zmítající se ruce, jako by je měl z porcelánu.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238434

9. kapitola

Nedá se říct, že by se Heckovi nikdy nezdály sny.

Občas se mu něco zdálo, anebo možná každou noc, ale ráno si nepamatoval nic víc než pár matných útržků. Větši­ nou spával hlubokým, nerušeným spánkem. Možná se o to staralo jeho vlastní tělo, spínalo nějaký vnitřní mechanis­ mus, který pečoval o jeho blaho a nedovolil mu místo od­ počinku znovu prožívat hrůzy uplynulých dní. Ze snů mu vždycky utkvěly jen kratičké prchavé výjevy. Bývaly občas znepokojivé – useknuté chodidlo prostitutky s růžovou lo­ dičkou na vysokém podpatku, nahé ženské tělo ve vaně s tvá­ ří nalíčenou jako klaun –, ale jelikož byly tak nesouvislé a vy­ tržené z kontextu, většinou je dokázal obratem pustit z hlavy.

Tentokrát to ale bylo jiné.

Ocitl se v sestřině domě v Bradburnu, postindustriálním městě zastrčeném v bezútěšném koutě jižního Lancashiru.

V tom domě dřív žili jejich zesnulí rodiče a on sám tam vy­ růstal. Obvykle bylo všude čisto a uklizeno, ale teď byl vnitřek zanedbaný a špinavý. Heck se slzami v očích bezmocně pře­ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238434