čarodějka — jenže ať už byl Kayne v té životně důležité chvíli schopen jakkoli zkrátit čas mezi myšlenkou a činem, zde narazil na své možnosti. Čarodějka zašeptala jediné slovo a Kayna rázem přestalo poslouchat tělo. Zmocňovala se ho plíživá paralýza, znehybnila mu hlavu, pak postupovala pažemi, až mu meč vypadl z necitlivých prstů. To je ta chvíle, kdy všechno končí. Tady zemře a s ním i slib, který dal Mhaiře. Mobilizoval v sobě všechen svůj vzdor. Veškerý vztek, hněv, který se v něm hromadil od chvíle, kdy se na jihu od Divolesa dověděl o osudu svého syna. Silou vůle se přinutil k činu, i když v něm všechna svalová vlákna do posledního řvala bolestí. Pomalu se pohnul. Udeřil se do hrudi paží, kterou měl jako z olova, a vytáhl nůž. Magnarův nůž, který Brodar Kayne vyrobil synovi ke čtrnáctému výročí dne jeho jmenování. Nůž spadl na zem. Kouzelné ochrnutí už dosáhlo pasu. Horních částí nohou. A po stupovalo dolů, stále níž. Ale ne dost daleko. Kayne nohou podebral nůž. Vykopl. Díval se, jak se točí ve vzduchu a leskne se v záři běsnících plamenů postupujících městem. Zabodl se čarodějce do krku. Začala se dusit, kouzlo přestalo působit a během okamžiku byl Kayne u ní. Zachytil ji v pádu, přitiskl ji k sobě a něžně ji položil na zem, zatímco se dusila vlastní krví a umírala mu v náručí. „Promiň,“ zašeptal. „Promiň.“ Zdálo se mu, že možná poznává její tvář. Vzpomněl si, že se starala o Mhairu, když byla nemocná. Opatrně jí vytáhl dýku z krku a naposled jí zavřel oči. Sebral meč a podíval se, jestli ostatní čarodějky dýchají. S očima zarudlýma kouřem, únavou a smutkem Brodar Kayne pokračoval dál směrem k velké budově ve středu města. Krazka stál na vrcholku Velké síně, nejvyšším bodě Kamenného srdce, a obhlížel město. „Je po všem,“ objal rozpřaženýma rukama 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238413