Fuggerů bydlícím v sousedství jeho galatského domu i s johanitskými rytíři vyhnanými na Maltu. Dokonce mu promíjeli i to, že si přivedl do paláce pravověrnou ženu a jen Alláh ví, zda si tuto ženu nevzal podle ritu křesťanských pověr za manželku. Mohl tak učinit, vždyť ve svém domě vydržoval ďaurského kněze. Také se mu narodily děti, nejdříve Antonio, potom Pietro, ale ti zůstali pohany, jak ukazují i jejich jména. A jak ještě Lodovico Gritti neboli Bégoglu chytračil? Zkrátka takto: vzal pod svou ochranu bohatší španělské a italské zajatce, které piráti přivezli do Istanbulu, poskytl jim zálohu oněch šesti osmi set, někdy tisíce zlatých, kterými se mohli vyplatit, dal jim peníze i na cestu a na rozloučenou zajatce ve svém domě pohostil, zajatec se pak vrátil domů a z domova mu poslal půjčku i s úroky. Lodovico Gritti to nedělal jen pro peníze, ale také kvůli přátelství a kontaktům. Avšak i frengijská strana nabízela za výkupné vysoce postavené osmanské zajatce. Bégoglu tedy vyřizoval se svými benátskými a nicejskými zmocněnci rovněž záležitosti Osmanů, kteří se dostali do zajetí španělských, italských, maltézských a francouzských pirátů, jenže k uherským záležitostem by byl potřeboval ještě někoho, kdo Maďary zná. Pro tento úkol si vyhlédl mého otce Jusúfa. A můj otec Jusúf se stal jeho člověkem. Vznešený Padišáh souhlasil, aby jeho mladý osobní strážce cestoval mezi Serailem a Uhry, ba dokonce občas i do Vídně a do Benátek, protože sultánští čaušové, kurýři, diplomaté a ďaurští 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238410