102 / Jiří W. Procházka Víry rudého spektra vířily atmosférou, protínané sinavým svitem odcházejících měsíců, a potápěly se v oslnivě oranžové záři, která z okolní krajiny tvořila jednu ohromnou kovářskou výheň. A jen jedna náplň červích hodin stačila, aby se od jihu vyvalily na oblohu zlověstné mraky rozvířeného iridia. Ty už jenom potvrdily, co svítání předznamenalo. Rovnováha planety Skořápka je vážně narušena. Mrtvé tele v kaňonu ohlásilo jen prvopočátek. Nyní musí přijít odplata, spravedlivý hněv bohů. Budou to jiní bohové než ti, kteří přiváli Williama Downeyho na tuto planetu? Bill se poddal omamnému dýmu koření a stepních trav a pohroužil se do mozaikových vzpomínek, záblesků podvědomí a nostalgických obrazů. Panoráma jeho minulého života bylo tak rozlehlé… Před očima se mu řítily Superstroje, s nimiž pro galaktickou genobanku lovil nejpodivuhodnější tvory, jaké kdy Stvořitel přivedl do světů vířících hvězdokup i osamělých pulsarů. William Downey nehonil mnohamílové bestie na planetách, nechytal rozptýlené roje inteligence pod mořskou hladinou ani nelapal bioplazmu v nitru asteroidů; to nebyla práce pro něj, to by zvládl kterýkoliv greenhorn, jenž se právě vyloupl mámě ze zavinovačky. William byl extratřída pro lov na samotných hvězdách. Jeho loviště se mihotala na povrchu quasarů, místo nedozírnými prériemi pronásledoval své oběti vnitřkem rudých obrů, hvězdné protuberance pro něj znamenaly pouze malé nepříjemnosti. Honba mezigalaktických nestvůr byla samozřejmá a někdy stejně nudná jako čekání na šestnácteráka na c. k. posedu v Britské Kolumbii, na staré dobré Zemi. Ohaři, jak se také přezdívalo Superstrojům, byly jedinečné exponáty, sestrojené ještě za života a za vydatné spolupráce samotného Jamese G. Coopera – podivuhodná kombinace kybernetických a živých organismů. Ne jednoúčelově nebo z nouze poslepovaní kyborgové, ale plnohodnotné, mnohoúčelové, inteligentní organismy. Pohánělo je slapově upravované sperma prostorových býků. Ochranné pole, jež je obklopovalo, silné jen několik atomových jader, odolalo takřka všemu známému ve Všehomíru. Z černých děr, pokud kolem nich prolétli ve správném úhlu a přesnou rychlostí, čerpali Ohaři nezměřitelnou energii. Ano, v těch dobách, společně nebo každý zvlášť, s filosofem a konstruktérem Cooperem, stopařem a zbrojířem Old Bearhandem a astrobio-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238240