Vzpomíná Miroslav Čeřenský: „Kluci v zámečnické dílně sestavili krátkovlnný vysílač a podařilo se jim chytat zahraniční zprávy. Proto jsme byli informováni relativně dobře. Např. o Stalingradu, vylodění v Itálii apod. Zprávy šly dál tzv. šeptandou. To se šířilo velmi dobře.“ V Gusenu Poláci, v Mauthausenu Češi a Španělé v rámci svých národních skupin od léta 1943 rozvíjeli relativně živý legální a také ilegální kulturní život, což bezesporu musí být hodnoceno jako mimořádná část národního odboje. Byli to Češi a Poláci, kteří jednotlivě či ve skupinách recitovali při různých příležitostech verše svých básníků a znovuzrození národa. V Gusenu vznikla básnická sbírka Rajmunda Habřiny Vězeň za dráty. V nemocničním táboře Bohumil Lonek z Pardubic skicoval portréty a postavy vězňů. V Mauthausenu existovala do září 1942 osmičlenná cikánská kapela. Později byly založeny a působily dvě kapely. Menší orchestr založený v létě 1942 dirigoval Čech, blokový holič Jaroslav Tobiášek, vězeň číslo 663. Hudebníci pocházeli ze všech evropských zemí. Většina z nich dříve hrávala ve známých operních a koncertních tělesech. Všechny táborové kapely byly založeny s vědomím esesáků a částečně za jejich pomoci provozovány. Kapely hrály pro vězně většinou v neděli odpoledne a to na apelplacu, při špatném počasí v některém z bloků. Hrály také o Vánocích a Velikonocích. Na rozkaz esesáků museli hudebníci hrát také při různých příležitostech, např. při různých návštěvách či kontrolách nebo po dopadení vězně. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238236