„Jistě, vskutku snový,“ zabručel Felix a obrátil oči v sloup. Leontýna se pokoušela nevšímat si ho. „Já naopak závidím tobě, Olívie,“ řekla. „Protože máš rodiče.“ „Klidně bych je hned vyměnila za služebnictvo,“ nechala se slyšet dívka. „To totiž dělá, co se jim řekne, zatímco rodiče nakazují tobě, co máš dělat.“ „My jaksi nikdy nedostali na výběr,“ utrousil Felix. „Takže, Leontýno,“ obrátil se na neteř Harry v očividné snaze nasměrovat konverzaci k jinému tématu, „pokud tomu dobře rozumím, Olívie bude dnes spát u tebe v pokoji.“ „Vlastně ne,“ zavrtěla Leontýna hlavou. „Ten je ještě pořád příšerně zakouřený. Budeme v Perchtině apartmá v západním křídle.“ „Perchtino apartmá,“ zopakovala po ní Olívie. „To je ale úžasný název!“ „Pojmenovali ho po lady Perchtě Trnhoffové, která žila na počátku devatenáctého století,“ vysvětlila Leontýna. „Nebyla to ta, jejíž starší sestra si měla brát lorda Allegra?“ nadhodil Felix. „Přesně tak. Gvendolína,“ přisvědčila Leontýna. „Co se stalo?“ chtěla vědět Olívie. „Gvendolína v den svých zásnub zemřela a její otec nabídl nápadníkovi Perchtu jako náhradu.“ „To je romantické!“ zatrylkovala Olívie. „Jak můžeš něco takového považovat za romantické?“ nechápal Felix. „Svatba je vždycky romantická,“ bránila se Olívie.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238161