98
votního stavu, jeho dekompenzace a rigidita, tedy neměnnost sociálních podmínek mohou vést k opakovaným hospitalizacím nebo umístění seniora do pobytové služby. Kalvach218 přitom upozorňuje, že nástup do dlouhodobé péče představuje obvykle mimořádnou zátěž a přináší pro seniora řadu rizik, jako je neznalost prostředí a nutnost podřídit se mu, narušení dosavadních vztahů a vazeb, ztráta soukromí a ohrožení intimity, život v selektovaném kolektivu o nepřirozené věkové struktuře nebo významná senzorická a komunikační deprivace. Přestože u seniorů se zdravotním postižením převládá bydlení v běžných soukromých bytech, tedy v domácím prostředí, pobytu na lůžku v zařízení sociální péče nebo v jiné pobytové službě využívá 4,3 % osob ve věku 60–74 let a 12,9 % ve věku 75+. Dvojnásobně častěji jsou pak v obou věkových kategoriích zastoupeny ženy oproti mužům.219 V důsledku vytržení seniora z jeho domácího prostředí a v reakci na režim v ústavním zařízení je rovněž nutné počítat s rozvojem tzv. mala daptačního syndromu. Pravděpodobnost jeho vzniku je dána celkovou mírou psychosociální odolnosti, resp. křehkosti seniora a silou stresoru, jakým je hospitalizace nebo umístění do ústavní péče. Kalvach (tamtéž) rovněž dodává, že ústavní péče, zvláště je-li dlouhodobá, nese s sebou vysoké riziko nevhodného zacházení, zanedbávání i všech forem týrání a zneužívání. Kumulace sociálních událostí, resp. stáří a snížení funkčního potenciálu seniora, s sebou ve svém důsledku přináší také vysoké riziko sociální exkluze. Podle Kalvacha220 jsou senioři ohroženi v řadě ohledů. Především jde o chudobu, která se stává o to reálnější, oč vyšší výdaje má senior se zabezpečením svých zdravotních a sociálních potřeb. Je to také celková prostorová a sociální osamělost, která je logicky častější u seniorů s omezenou pohyblivostí a orientací. Často je pro takové seniory prakticky nemožné překonávat bariéry v prostředí nebo používat běžné dopravní prostředky. Tíživou situaci seniorů dále umocňuje neznalost a nezvládání nových technologií, které by mohly alespoň částečně jejich izolovanost kompenzovat.
218 Kalvach, Z.: Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie: Gerontologie pro sociální pracovníky. Praha, PVŠPS 2007. 219 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Výběrové šetření osob se zdravotním postižením VŠPO 13. Praha, ČSÚ 2013. 220 Kalvach, Z.: Aktivní stáří, geriatrická křehkost a technická pomoc. In Gerontotechnologie a technologie pro handicapované – směr budoucnosti. Praha, MPSV 2006, s. 1–7.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238148