MÉ „DŮKAZY NEVINNOSTI“
Musím promluviti zvláště o těchto důkazech nevinnosti. Hrály v mém líčení důležitou roli a záleželo na nich celkem více než na tom, co já vypovídal. Byly mnou právě k tomu účelu pečlivě vybrány v Jaroslavi částečně z mých věcí soukromých a částečně ze soukromého vlastnictví jednoho rakouského hejtmana, do jehož vily jsem vlezl rozbitým oknem ve sklepě (ten, co dělal ty dum-dum). Vilu tu navštívili přede mnou již kozáci a vypadala tudíž podle toho. Veškeré zařízení rozlámáno, věci vyházeny a zobraceny, veškerý obsah zásuvek rozmetán a klavír zmrzačen. Kozáci, jak známo, mají zavilou nenávist ke všem pianům a všude na frontě vášnivě vyhledávali tento nástroj, aby na něm vylili svou koncentrovanou zlobu. Dělali to vždy s jakousi promyšlenou methodou a se vší jejich kozáckou energií a temperamentem. Nejprve potancují na zavřeném pianě kozáčka, pak všechno otevřou a sekajíce do něho zuřivě šavlemi tancují po jeho strunách
Kozáci v Petrohradě, rok 1914 (sbírka ČsOL). 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237944