Popel Babylonu /99 „Tihle stateční lidé. Ve své době se podobali nám z Pásu. Jsou to naši duchovní předkové. A teď právě nadešel čas vzdát jim čest. Drazí přátelé, Azurový drak padl, což bylo ostatně nevyhnutelné. Země se ve své bolesti a nevědomosti chystá vyrazit proti nám.“ „Slyšels něco konkrétního?“ zeptal se Dawes. Tvář mu zbledla. „Nic nového,“ odpověděl Marco. „Vždycky jsme věděli, že Ceres je pro ně velký cíl. Od převzetí stanice SVP si dávali na čas, ovšem tady náš bratranec Anderson se vždy snažil opatrně vyvažovat svou moc s ústupky. Nešlo o jejich prioritu. Až dosud ne. Flotila Spojených národů se znovu rozvinula. Míří k Cereře. Ale až se sem dostanou…?“ Marco pozvedl sevřené pěsti k ústům, foukl na ně a roztáhl prsty. Byla to pouze iluze, ale Michio měla pocit, jako by téměř viděla, jak mu z rukou padá popel. „Nemyslíš přece…“ Dawes sípal, jako by se dusil. „Už jsem nařídil evakuaci,“ řekl Marco. „Všichni naši vojáci i s materiálem budou ze stanice pryč dávno před jejich příchodem.“ „Na stanici žije šest miliónů lidí,“ namítl Rosenfeld. „Nemám ponětí, jak je vzít všechny s sebou.“ „Ovšemže je nevezmeme s sebou,“ přisvědčil Marco. „Toto je vojenská akce. Bereme pouze válečné lodi a zásoby, které potřebujeme, a přenecháme celé teritorium Zemi. Nenechají Cereru vyhladovět a zahynout. Jejich jedinou nadějí je hrát si na oběti a získat sympatie prosťáčků. Jestliže se o Cereru nepostarají, ztratí i to. A my? My budeme v prázdnotě, jež je naším přirozeným domovem. Nedosažitelní.“ „Ale,“ vyhrkl Sanjrani téměř naříkavě, „co ekonomická základna?“ „Nedělejte si starosti,“ pravil Marco. „Dojde na všechno, co jsme tu probírali. Jenom ještě předtím musíme nepřítele přinutit, aby rozprostřel své síly doširoka, až se nakonec zhroutí. To bylo součástí mého plánu od samého začátku.“ Dawes se zvedl na nohy. Tvář měl popelavě šedou až na dvě jasně rudé skvrny na lících. Ruce se mu chvěly. „Tady jde o Filipa. Tímhle se mi chceš pomstít?“ „Tady nejde o Filipa Inarose,“ řekl Marco, ale nadšení a vzrušení se z jeho hlasu vytratilo. „Tohle je příběh Filipa Makedonského. A lekce z dějin.“ Následovalo dlouhé, strašné ticho. Dawes klesl zpátky na židli. „Tak dál. S Michio už jsme dohodli přesuny lodí, které sem letí. Promluvíme si tedy o vyprázdnění stanice, ano?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237910