mladší vydání Anne-Line Svendsenové, aspoň ona se tak cítila. Zrak a sluch se jí zbystřily, stejně jako schopnost rychle analyzovat okolí, kůže se jí prohřála a vypjala. Najednou se cítila prohnaná a mazaná. Jako člověk, který ještě zcela nerozvinul svůj potenciál, jako žena, která se téměř ve všem vyrovná mužům. Krátce řečeno se Anneli pomalu měnila. Na kuchyňské lince ležel seznam mladých žen, se kterými měla v posledních letech profesionálně co do činění. Byly to dívky a ženy, pro něž nemělo v životě význam nic jiného než uspokojení vlastních potřeb. Všechno kolem nich bylo podle jejich mínění stvořené jen pro ně. Zneužívaly almužen i citů svého okolí a Anneli je do jedné nenáviděla. I když nenáviděla bylo slabé slovo. Získat relevantní informace z kanceláří správy sociálního zabezpečení, do kterých v posledních letech docházela, byl docela oříšek, k jejich vyžádání by měla mít nějaký profesní důvod, ale rozhodla se to velkoryse přehlédnout, takže teď měla padesát jmen, ze kterých si mohla vybírat, a byla spokojená. Prostě je sprovodit ze světa. V polovině týdne si určila priority. První přijdou na řadu ty, které ji dráždily nejvíc, což byla různorodá společnost ze tří úřadů, takže vysledovat mezi nimi nějakou souvislost bylo samo o sobě nemožné. Následně se chtěla zaměřit na ty, které systém vysávaly nejdéle. Anneli si zapálila cigaretu a opřela se o opěradlo kuchyňské židle. Kdyby ji někdy policie dopadla, přijala by trest se vztyčenou hlavou. Doma ji nic nedrželo a z lidí nebyl nikdo, kdo by ji zastavil, na to udržovala příliš povrchní a lhostejné vztahy. Vězení by jí naopak poskytlo to, co je pro většinu lidí nejdůležitější: pevný řád, pravidelný přísun 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237908