dřeva. V 17. století se projevil devastující důsledek těžby, takže došlo k jejímu útlumu a v polovině 18. století k rozsáhlému umělému zalesňování. Co se flóry týče, převažují v národní přírodní rezervaci jehličnany s největším zastoupením smrku ztepilého, borovice lesní, modřínu a borovice vejmutovky. Nejrozšířenějšími zástupci fauny jsou sokol stěhovavý, orlovec říční, orel mořský, plch zahradní nebo skokan skřehotavý. Hlavním cílem je vymezit v rámci rezervace tzv. bezzásahové zóny, kde se území ponechá samovolnému vývoji a kde jsou těženy pouze invazivní a pro
člověka nebezpečné dřeviny. Je to sice málo pochopitelné, ale Kaňon Labe patří k méně navštěvovaným územím. Jedinou výjimkou je vyhlídka Belveder, k níž lze dojet autem, motorkou či na kole. Mnohem větší význam má oblast Kaňonu Labe pro horolezce. Existuje zde 1 760 cest, což z ní dělá nejzatíženější oblast Labských pískovců. Přes zákaz lezení, vydaný v roce 2010 v souvislosti s vyhlášením národní přírodní rezervace, byla tato sportovní disciplína nakonec povolena, avšak za předpokladu, že se budou dodržovat některé zákazy: používání magnesia, vklíněnců
Vyhlídka Růžová – pohled na Labe proti proudu na městskou část Děčín-Loubí
Vyhlídka Růžová – skalní stěny Růžového hřebene
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237877