záškoláctví
skončení trestního stíhání, popř. spolé hat na složité a dlouhé soudní vymáhání náhrady škody. O odklonech rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástup ce, vždy se souhlasem obviněného a po jeho doznání. Obviněný musí nahradit škodu, popř. uzavřít dohodu s poškoze ným, či učinit další opatření k její ná hradě. Je mu stanovena zkušební doba na 6 měsíců až 2 roky, po kterou se musí řádně chovat, jinak by trestní stíhání po kračovalo. Dále lze požadovat dobrovol ný slib pachatele, že se po zkušební dobu (až pětiletou) zdrží určité relevantní čin nosti, anebo složí peněžitou částku na pomoc obětem trestné činnosti. Literatura: zákon č. 141/1961 Sb., o trest ním řízení soudním (trestní řád), ve zně ní pozdějších předpisů.
záškoláctví (belv)
(angl. truancy) Záškoláctví je jevem, který můžeme označit jako průchozí. Sama skutečnost, že je dítě „za školou“ nemusí znamenat, že se dopouští nějaké sociální devia ce. Jedná se však o rizikové chování, ve kterém samotné riziko spočívá ve skutečnosti, že nad dítětem v okamžik, kdy není ve škole, nemá nikdo dohled (kontrolu, moc). Jedlička (1998, s. 46) definuje záškoláctví „jako přestupek žáka, který úmyslně zanedbává návštěvu školy“. Kraus (2006, s. 233) jej obdobně vymezuje „jako jev, kdy žák úmyslně vynechává školní docházku“. Žák se nezúčastňuje vyučování bez omluvy a velmi často bez vědomí, případně bez souhlasu rodičů. Záškoláctví může mít vnější příčiny vycházející z rodinného prostředí, z prostředí-výchovně vzdě lávacích institucí nebo také z prostředí vrstevnických skupin. Mezi nejčastější vnitřní příčiny patří poruchy nervové soustavy, psychosociální nezralost, sní
žená adaptabilita, emocionální labilita, poruchy chování a další. Záškoláctví může být impulzivního nebo cíleného (plánovaného) charakte ru. Tento jev může být typický pro cel kově problémové děti a sociálně slabé rodiny, vyskytuje se také jako reakce na náročnou/konfliktní situaci/osobu, ale může být i formou zábavy dospívajících. Literatura: Jedlička, R., Koťa, J. Aktuální problémy výchovy: analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Praha: Karolinum, 1998; Kašpárková, S. Pedagogická diagnostika třídy a žáka. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2009; Kraus, B., Hroncová, J. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici, 2006.
závislost (hofs)
(angl. addiction) Syndrom závislosti je skupina fyziolo gických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince přednost před jiným jednáním, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou je touha užívat psy choaktivní látky, alkohol nebo tabák (Nešpor, 2011). Kudrle (in Kalina, 2003, s. 107) vymezuje závislost jako „chro nickou a progredující poruchu, která se rozvíjí na pozadí přirozené touhy člově ka po změně prožívání“. Mezi znaky závislosti patří: silná touha nebo pocit puzení, nazývané též craving (bažení), potíže v sebeovládání, tělesný odvykací stav (viz → stav odvykací), průkaz tolerance k účinku látky, postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů, pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků. Diagnóza závislosti se stanovuje obvykle
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237862