Page 1

záškoláctví

skončení trestního stíhání, popř. spolé­ hat na složité a dlouhé soudní vymáhání náhrady škody. O odklonech rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástup­ ce, vždy se souhlasem obviněného a po jeho doznání. Obviněný musí nahradit škodu, popř. uzavřít dohodu s poškoze­ ným, či učinit další opatření k její ná­ hradě. Je mu stanovena zkušební doba na 6 měsíců až 2 roky, po kterou se musí řádně chovat, jinak by trestní stíhání po­ kračovalo. Dále lze požadovat dobrovol­ ný slib pachatele, že se po zkušební dobu (až pětiletou) zdrží určité relevantní čin­ nosti, anebo složí peněžitou částku na pomoc obětem trestné činnosti. Literatura: zákon č. 141/1961 Sb., o trest­ ním řízení soudním (trestní řád), ve zně­ ní pozdějších předpisů.

záškoláctví (belv)

(angl. truancy) Záškoláctví je jevem, který můžeme ozna­čit jako průchozí. Sama skutečnost, že je dítě „za školou“ nemusí znamenat, že se dopouští nějaké sociální devia­ ce. Jedná se však o rizikové chování, ve kterém samotné riziko spočívá ve skutečnosti, že nad dítětem v okamžik, kdy není ve škole, nemá nikdo dohled (kontrolu, moc). Jedlička (1998, s. 46) definuje záškoláctví „jako přestupek žáka, který úmyslně zanedbává návštěvu školy“. Kraus (2006, s. 233) jej obdobně vymezuje „jako jev, kdy žák úmyslně vynechává školní docházku“. Žák se nezúčastňuje vyučování bez omluvy a velmi často bez vědomí, případně bez souhlasu rodičů. Záškoláctví může mít vnější příčiny vycházející z rodinného prostředí, z prostředí-výchovně vzdě­ lávacích institucí nebo také z prostředí vrstevnických skupin. Mezi nejčastější vnitřní příčiny patří poruchy nervové soustavy, psychosociální nezralost, sní­

žená adaptabilita, emocionální labilita, poruchy chování a další. Záškoláctví může být impulzivního nebo cíleného (plánovaného) charakte­ ru. Tento jev může být typický pro cel­ kově problémové děti a sociálně slabé rodiny, vyskytuje se také jako reakce na náročnou/konfliktní situaci/osobu, ale může být i formou zábavy dospívajících. Literatura: Jedlička, R., Koťa, J. Aktuální problémy výchovy: analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Praha: Karolinum, 1998; Kašpárková, S. Pedagogická diagnostika třídy a  žáka. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2009; Kraus, B., Hroncová, J. Sociál­na patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici, 2006.

závislost (hofs)

(angl. addiction) Syndrom závislosti je skupina fyziolo­ gických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince přednost před jiným jednáním, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou je touha užívat psy­ choaktivní látky, alkohol nebo tabák (Nešpor, 2011). Kudrle (in Kalina, 2003, s. 107) vymezuje závislost jako „chro­ nickou a progredující poruchu, která se rozvíjí na pozadí přirozené touhy člově­ ka po změně prožívání“. Mezi znaky závislosti patří: silná touha nebo pocit puzení, nazývané též craving (bažení), potíže v sebeovládání, tělesný odvykací stav (viz → stav odvykací), průkaz tolerance k účinku látky, postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů, pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků. Diagnóza závislosti se stanovuje obvykle

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237862


znásilnění

tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z těchto jevů. Závislost může být psychická nebo fyzická (látka se stává součástí metabo­ lismu organismu). Fyzické závislosti je možné se zbavit pobytem na detoxifi­ kační jednotce, psychická závislost je důvodem relativně dlouhodobé léčby. Literatura: Kalina, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup. 1. sv. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003; Nešpor, K. Návykové chování a závislost. Současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2011.

zločin (antm)

(angl. felony) Z českého právního řádu termín „zločin“ vymizel v roce 1950 a obnovil jej až nový trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010. Označuje se jím kategorie závažnějších trestných činů jako protiklad pojmu „přečin“. Zločinem je každý trestný čin, který je spáchán úmyslně a pokud za něj hrozí trest odnětí svobody s horní hra­ nicí trestní sazby trestu odnětí svobody 5 let a více. V § 14 odst. 3 trestního zá­ koníku je vedle „zločinu“ i pojem „zvlášť závažného zločinu“, tj. zločinů s horní hranicí trestní sazby alespoň 10 let. Literatura: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zák. č. 306/2009 Sb. a pozdějších předpisů.

zločin organizovaný (hubj)

(angl. organized crime) „Organizovaný zločin“ je pojem označu­ jící nejvyšší, nejzávažnější a společensky nejnebezpečnější formu organizované kriminality. Z kriminologického hledis­ ka je definován jako „skupina nejméně tří osob s  pevnou organizační struk­ turou, hierarchií a  dělbou činností, zaměřenou na páchání závažné úmy­ slné trestné činnosti a na tvorbu zisku,

zpravidla propojené do zahraničí, která cíleně proniká do hospodářských, eko­ nomických a politických struktur státu“ (Chmelík, 2004). Trestní zákoník definu­ je „organizovanou zločineckou skupinu“ (§ 129), dříve „zločinné spolčení“ (§ 89 odst. 17) jako „společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s roz­ dělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti“. Ne každou organizovanou trestnou činnost lze označit za organizovaný zlo­ čin a ne každou organizovanou skupinu pachatelů lze označit za organizovanou zločineckou skupinu či zločinné spol­ čení. Odlišujícím kritériem je trvalé a  soustavné páchání trestné činnosti a vyšší úroveň jejího plánování a ko­ ordinace. Pro veřejnost je organizovaný zločin představován zejm. nejznámějšími or­ ganizacemi mafiánského typu, jako jsou např. sicilská mafie, italsko-americká La Cosa Nostra, neapolská Camorra či ja­ ponská Jakuza a čínské Triády. Rovněž některé teroristické organizace vykazují znaky organizovaného zločinu (Němec, 1995). Literatura: Brabcová, I., Cejp, M., Schei­ nost, M. Pravděpodobné modely organizované kriminality. Současný stav v České republice. Praha: Institut pro kriminolo­ gii a sociální prevenci, 1994; Chmelík, J. a kol. Fenomén terorismu a organizovaného zločinu. Praha: Linde, 2004; Ně­ mec, M. Organizovaný zločin. Aktuální problémy organizované kriminality a boje proti ní. Praha: Naše vojsko, 1995.

znásilnění (antm)

(angl. rape) Za znásilnění ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se považuje donucení jiného násilím nebo pod pohrůžkou ná­ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237862


znevýhodnění sociální

silí či jiné těžké újmy k pohlavnímu sty­ ku anebo zneužití bezbrannosti oběti. Za pohlavní styk se podle judikatury pova­ žuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví), např. osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy apod. V případě soulože (tj. spojení pohlavních orgánů muže a ženy) či po­ hlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží (např. orální po­ hlavní styk, anální pohlavní styk atd.) jde už o zvlášť závažný zločin. Podle způso­ bu provedení, jeho závažnosti, věku oběti a následku na zdraví či životě se trestní sazba postupně zvyšuje až na 18 let od­ nětí svobody. Literatura: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. a pozdějších předpisů.

znevýhodnění sociální (belv)

(angl. social disadvantaged) Sociální znevýhodnění je status, kdy osoba takto postižená má ve společnosti znevýhodněnou pozici na základě svých sociálních atributů. Patří mezi ně přede­

vším: (1) nepodnětné rodinné prostředí s nízkým sociokulturním postavením a  ohrožení sociálně patologickými jevy, (2) nařízená ústavní nebo uložená ochranná výchova, (3) postavení azylan­ ta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. Osob takto znevýhodněných v po­ sledních dvaceti letech stále přibývá a lze předpokládat, že s počínající další vlnou migrantů bude sociálně znevý­ hodněných osob a problémů, které tento fenomén provázejí, stále více. Literatura: zákon č. 561/2004 Sb., o před­ školním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

Ž

žaloba

Viz → obžaloba.

životní situace

Viz → náročná životní situace.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237862

Slovník sociální patologie (Ukázka, strana 99)  
Slovník sociální patologie (Ukázka, strana 99)