„Cože dnes tak brzy?“ uvítal je dorůžova vyspaný Šemík a protáhl se, až mu zapraskalo v karoserii. Přece jen nebyl nejmladší. Pak si všiml rybářských prutů v ruce pana Kolečka. „Aáá, takže dnes na ryby. A kampak? Pod kopec k Libockému rybníku, nebo na Jiviny v Ruzyni?“ Libocký rybník zvaný Libočák a nádrž Jiviny jsou jediná dvě místa v Praze šest, kde rybáři smějí chytat ryby. Pan Kolečko se zamračil. „Na Jivinách nějaká hloupá továrna nedávno otrávila vodu, není tam ani mřenka. Pojedeme k Libočáku,“ rozhodl. „Bývá tam sice hlava na hlavě, ale teď o prázdninách to snad bude lepší.“ A tak vyjeli. Na cestě nebyla ještě skoro žádná auta. Kličkovali prudkými serpentinami Libocké ulice, když vtom odněkud ze Šemíkových útrob vyšla podivná, ne moc velká rána a nějak nechtěl táhnout. Jako by něco prasklo. „Snad to nebude nic vážného,“ zadoufal pan Kolečko. Jenže se spletl. Zaparkovali na malém parkovišti u Libockého rybníka a pan Kolečko si vyhrnul rukávy, aby Šemíka zkontroloval. Prozkoumal každý šroubek, každou součástku, malou i velkou,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237858