V L A D I M Í R D Z U R O – V Y Š E T Ř O VAT E L
čase dojet. V kritickém čase 15.42 na videozáznamu nebyl sice vidět, ale byl slyšet a svědci jeho hlas bezpečně identifikovali. Clint pochopil, kam obhájce Fila směřuje, a vrhl se na svědky jako jestřáb a doslova je při křížovém výslechu cupoval, ale ti se sveřepě drželi připraveného scénáře – nikde nezastavili, neodbočili a neotočili se. Neustále nás tedy zaměstnávala otázka: „Jakým způsobem to falešné alibi napadnout?“ Pokud prokážeme, že poslední záběr je z Vukovaru a nikoli z Negoslavci, dokážeme, že svědci obhajoby lhali pod přísahou, a prokuratura požádá soud, aby jejich svědectví prohlásil za neplatné. Clint rozhodl, že půjdu svědčit, ale vůbec jsme si nebyli jisti, zda bude moje výpověď na rozbití alibi stačit. Osud tomu chtěl, že v té době byl v našem týmu na stáži mladý nizozemský právník Jan Vos, a ten na jedné poradě nadhodil: „Chtělo by to experta na stromy, nějakého ctihodného dendrologa.“ Já popravdě ani netušil, že takový znalec vůbec existuje. Nejdříve jsme se tomu všichni zasmáli, ale nakonec se to ukázalo jako geniální nápad. Dendrolog podle stromů zachycených na videu dokáže, kde se natočený úsek ve skutečnosti nachází. Bylo tedy potřeba takového experta najít, odvézt do Vukovaru, připravit na výslech a přivést do soudní síně. Svědectví dendrologa v kriminálním případu bylo unikátní, a s ohledem na složení senátu jsme taktizovali, aby znalec byl buď z Itálie (odtud byl soudce Cassese), nebo z Anglie (odtud byl soudce May). Vycházeli jsme z předpokladu, že každý prostě věří více svým krajanům než cizincům. U italského svědka však mohla nastat potíž s komunikací v angličtině, a tak jsme se rozhodli hledat našeho dendrologa v Anglii. Kevin začal obvolávat lesnické organizace a nakonec se dohodl s lesnickou komisí v Surrey a do Anglie se vypravil. Při čekání na úředníka, se kterým se měl setkat, do místnosti náhodou vstoupil profesor Paul Tabbush. Kevin se s ním dal do řeči a vylíčil mu, co potřebujeme. Profesor mu navrhl, že se na místo podívá rád sám. Protože jsem jen já věděl, kde se záběry z videa D-2 ve Vukovaru nacházejí, bylo přirozené, že doprovod profesora Tabbushe připadne na mne. Sešli jsme se na letišti a společně odletěli do Záhřebu. Využil jsem čas a příležitost a během letu jsem profesorovi náš problém, který se snažíme usilovně vyřešit, podrobně popsal. Ukázal jsem mu také fotografie z videa D-2 i moje ze stejného místa. Profesor Tabbush už podle prvního porovnání usoudil, že znalecký posudek by neměl být sporný. Odpoledne jsme přijeli na místo, pan profesor stromy důkladně obhlédl a následně jsme si prošli trasu ve Vukovaru i v Negoslavci. Zaujatě jsem sledoval, jak takový dendrolog provádí své odborné bádání na pomyslném místě činu. Ještě před setměním své zkoumání ukončil a večer už jsme byli zpět v Záhřebu. Ráno jsme se na letišti loučili: „Na viděnou v soudní síni.“ Zbývalo ještě prověřit samotnou videonahrávku. A tady jsme vsadili na FBI. Jednak pro dobré jméno, jednak proto, že jejich agenti mají praktické zkušenosti se svědeckými výpověďmi před soudem a angličtina je jejich mateřský jazyk. Clint přes své kontakty na ministerstvu spravedlnosti zajistil, že videokazetu D-2 pro nás prozkoumají v laboratořích FBI v Quanticu ve Virginii. A tak jsem 1. června 1998 letěl z Amsterodamu přes Atlantický oceán a přistál na letišti Dulles ve Washingtonu DC. Ráno jsem se nad snídaní těšil z vidiny, jak já, kriminalista z vršovické kriminálky, budu spolupracovat s agenty FBI. V tomto rozpoložení jsem vyrazil 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237856