Robert si všimne, že se David drží vzadu, a vycítí tu jakýsi nesoulad, možná ozvěnu vlastního dětství, kdy ho přesouvali z jedné mezinárodní školy do druhé, bezcenné, povrchní pozlátko a osamělost ve čtrnácti jazycích. „Jak se vede, příteli?“ David se na něj zahledí s naprostým opovržením mládí a Robertovi v mysli naskočí obraz dítěte, které spadlo do studny, takže veškeré snahy o zapředení rozhovoru jsou tu marné, protože šachta je příliš hluboká a on nemá žebřík. Tento okamžik se Robertovi vybaví pokaždé, kdykoli v následujících letech uslyší o jednotlivých sestupných fázích Davidova dlouhého pádu. A pohled na hluboký sníh pro něj bude navždy podkreslený tímto matným obrazem synovcovy zatrpklé tváře a rodičů, kteří si neuvědomili, kterému z jejich dětí hrozí větší nebezpečí. » « Poté, co si všichni protáhnou údy, se doma zují a zasednou kolem kuchyňského stolu k ošizenému vánočnímu obědu, který dokonale ladí s jejich nepříliš sváteční náladou; ti mladší a ohebnější sedí na stoličkách nebo na pračce a jedí z klína. Krocan je dobrý a pouze Martin si stěžuje na nepřítomnost tuřínu a růžičkové kapusty. Masový koláč a pudink jsou ještě lepší a všechny v duchu potěší, že se projednou necítí celí nafouklí, a ačkoli nikdo nechce pokoušet osud tím, že by, byť nepřímo, zmiňoval důvod, proč jedí v tomto nezvyklém uspořádání, většina rodiny tiše uznává, že je to velmi vydařený vánoční oběd. Gavin pozdvihne sklenku malbeku: „Bůh vám všem bez rozdílu žehnej.“ » « Po obědě se rozdají dárky a rozbalování, které někdy provází značné napětí – když loni Gavin koupil otci turistické hole, bylo to považováno za nevhodné a urážlivé –, tentokrát
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237835