100
„Viďte?“ zatočila se před ním pod schody. „Na čtyřicet vypadám docela k světu, co říkáte?“ Pak se před ním zastavila. Už se Mošemu nedivil, že se od této inteligentní tváře s dráždivě přeraženým nosem nedokáže odloučit. „Ale až mě uvidíte v těch tmavě modrých od Christiana, to budete teprve koukat! Jenomže ty si na sebe vezmu jedině, když mě pozvete na koncert!“ Vyhnul se pohledu do jejího zářícího obličeje a přistrčil jí židli, aby se posadila. Sám si sedl naproti ní. „Budete si musit říct kolegovi Stilllebenovi, protože se vrátíte do Kateřinek.“ „Cože?“ vyděsila se upřímně. „Vy mě chcete poslat zpátky? To přece neuděláte, když jsem zase zdravá!“ Už se mu několikrát v životě stalo, že se zamiloval do pacientky, a dráždivost každého jejího pohybu a pohledu jej varovala, že by ani tentokrát nemusil ve zkoušce obstát. Nemohl jí říci, že je to s jejím duševním zdravím horší než dřív, a snažil se jí proto vysvětlit, že se musí vrátit na pozorování, aby si byli jisti, že již nedojde k recidivě. „A já myslila, že to spolu oslavíme,“ sklonila vyčítavě hlavu. „Až vás doktor Stillleben propustí,“ lhal, „oslavíte to s Mošem.“ „O tom mi nemluvte!“ odsekla. „Pročpak?“ podivil se. „S tím je konec! A jestli chcete vědět proč, tak vám to beze všeho povím. Zamilovala jsem se do vás!“ A je to tady, pomyslil si. „Máte mu něco za zlé?“ přešel její vyznání, jako by je neslyšel. Místo odpovědi potřásla hlavou: „Co kdybychom se šli projít po parku?“ vzhlédla k němu. „Alespoň to byste pro mne mohl udělat, prosím, prosím. Vždyť je venku tak krásně, a já vás neukousnu! Je mi jasné, že si nemůžete začínat s pacientkou. Podívejte,“ natočila se na židli, aby mu nebránil ve výhledu stůl, zvedla si na kolenou šaty a zatřepetala nataženýma nohama, „vzala jsem si i sandály, co jste mi přinesl, tak můžeme jít hned!“ Kratochvíl ji viděl v krví nasáklé posteli tak zanedbanou, že ho ani nenapadlo vnímat ji jako ženu. Ani předtím, když ji přivezli, ho fyzicky neupoutala. Teď ale stačil jediný pohyb a vrhl by se jí k nohám. O něco později spolu vyšli z pavilonu 27 do nemocničního parku. Znovu mu srdečně děkovala, že jí z garsonky přinesl i sandály, úplně zapomněla, že má také nohy, smála se upřímně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237793