Joseph si neochotně stáhne páchnoucí spodky. Má hubené nohy, skoro žádné svaly a kolem bledě čistého penisu a varlat mu roste jenom slabý oblouk černých chlupů. Sumner mu nařídí, aby se otočil a opřel se lokty o pryčnu. Za normálních okolností by byl na hemoroidy příliš mladý, ale Sumner předpokládá, že ho odrovnala hrubá lodní strava sestávající z nekvalitního nasoleného masa a ze sucharů. „Dám ti nějaké mazání,“ řekne, „a prášek. Brzo se ti uleví.“ Sumner rozevře chlapci půlky a nahlédne mezi ně, aby se ujistil ve svém závěru. Několik vteřin zírá, pak poodstoupí, a znovu se podívá. „Co to má být?“ pronese. Joseph se nehýbe ani nemluví. Přerušovaně se chvěje, jako by ho svíral chlad, třebaže kajuta je vytopená. Po minutě přemýšlení Sumner vyjde na palubní schůdky a zavolá na kuchaře, aby mu přinesl lavor teplé vody a hadr. Jakmile obojí dostane, umyje chlapce mezi půlkami a nanese mu na rány směs kafru a sádla. Chlapec má pokroucený a místy potrhaný svěrač. Sumner vidí známky vředů. Osuší chlapce ručníkem a dá mu čisté spodky z vlastní skříně. Ve zbytku vody si umyje ruce. „Obleč se, Josephe,“ nakáže. Chlapec se pomalu obléká a dává pozor, aby nezachytil doktorův pohled. Sumner dojde ke skříňce s léky, vybere lahev označenou číslem čtyřicet čtyři a vytřese z ní malou modrou pilulku. „Spolkni to. A přijď zase zítra, dám ti další.“ Joseph se zašklebí nad pachutí léku, ale potom ho hlasitě spolkne. Sumner si ho pečlivě prohlíží — vpadlé tváře, krk hubený jako špagát, zamlžené a vzdálené oči. „Kdo ti to udělal?“ chce vědět. „Nikdo.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237741