nebylo žádnému generálovi svěřeno císařské vojsko, které by povstání potlačilo. Každý velitel místní posádky se pokoušel rozhodnout sám za sebe, co si počít. Těžko říct, kterým směrem se obrací vítr, pomyslel si velitel Zatoma. Možná bych se měl chopit iniciativy. Čím dřív začnu jednat, tím větší bude můj přínos. „Vévoda Zatoma“ by neznělo špatně. Jenže jemu se lépe sedělo za stolem než na koni. Potřeboval dobré, schopné poručíky. Vlastně měl štěstí, že ho přidělili právě do Farunu. Tunoa bylo odedávna jedním z nejvojenštějších panství v Daře, jedním z posledních míst osídlených Anojci, kteří museli nejprve zkrotit původní bojovné obyvatelstvo. Ve Farunu se dokonce i dívky cvičily v hodu oštěpem a každý chlapec nad pět let už vládl kopím svého otce. Kdyby zašel za správnými lidmi, byli by velice vděční za příležitost vrátit svým pokořeným rodinám alespoň nějakou čest a věrně by mu sloužili. On bude jejich mozkem a oni budou jeho pažemi. Finn Zyndu procházel rozlehlými síněmi a dlouhými chodbami hradu svých předků a snažil se, aby se mu bouře, která zuřila v jeho srdci, nepromítla do tváře. Naposledy zde byl před čtvrt stoletím, v nejčernější hodině klanu Zyndu, když byl odsud vypuzen. A nyní se vrátil z rozkazu Datuna Zatomy, plebejce v rouchu dobyvatele. Takto si svůj návrat nepředstavoval. Mata za jeho zády hltal očima honosné gobelíny, složité železné mřížoví v oknech a malby zobrazující činy jeho předků. Hlavy postav na několika obrazech vyrvali xanští vojáci během rabování ihned po záboru, odnesli si je na památku a ten bídák Datun Zatoma prostě nechal znesvěcené malby na původních místech, možná jako připomínku potupného pádu klanu Zyndu. Mata zatínal zuby, aby jeho hněv nevyvřel na povrch. To všechno, jeho právoplatné dědictví, znečistilo prase, které uzurpovalo jeho místo a nechalo si je sem zavolat. „Počkej tady,“ řekl Finn Zyndu Matovi. Strýc se synovcem si vyměnili významné pohledy a Mata přikývl. „Vítejte, pane Zyndu!“ Datun Zatoma byl nadšený a — alespoň podle svého názoru — velkodušný. Objal Finna kolem ramen, ale ten mu to neoplatil. Zatoma po chvíli rozpačitě ustoupil a pokynul mu, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237739