to hlas venkovana, pevný a spolehlivý; a Smith si v tu chvíli uvědomil, co za štíhlou postavou a oholenou hlavou nebylo vidět – že z nich tří je on nejstarší, možná o dvacet let. „Můj milý, tohle nemáš zapotřebí –“ začal Septimus. „Ale mám, v jeho případě ano,“ odpověděl Achilles. „Po slyšte, chlapče,“ obrátil se ke Smithovi, „k ničemu mě nenutil. A dokonce mě ani neoslovil. Já jsem oslovil jeho. Sáhl jsem na něj. Překvapilo ho to.“ „To ano,“ řekl tiše Septimus. Smith si odkašlal. „Byla to svobodná volba?“ Achilles se zasmál. „Kdo mluví o volbě?“ Vešel do pokoje a posadil se na druhý konec pohovky. Netečné měsíční světlo na něm zanechávalo cínové stopy. „S vámi je ta potíž, že máte strach,“ poznamenal klidně ke Smithovi. „Čekáte, že se něco zlého stane. Hledáte bezpečné místečko, kde se schovat. Bezpečná místa ale nejsou, a zlé věci se dějou pořád. Dnes v noci vás málem zabili. Měl jste štěstí, to je všechno. Zítra, kdo ví? Když můžete být třeba jen půl hodinky šťastný, tak to stačí.“ Zatápal dlouhou tmavou paží pod prostěradlem a vylovil téměř prázdnou láhev. S chutí ji dorazil. Smith a Septimus se na sebe podívali. „Nenechá mě nic naplánovat,“ posteskl si Septimus. „Jakmile začnu uvažovat, jak to s námi do budoucna bude, odzbrojí mě tím, že mlčí jako zařezaný. Jeho mlčení je výmluvné. Kdybych dal dohromady peníze, rád bych ho vykoupil z guvernérovy domácnosti a dal mu svobodu, ale…“ „Kam byste šli?“ zeptal se Smith. „Do Londýna?“ Pokrčil rameny. „Výstřední pan Oakeshott se svým lokajem?“ „Máte velice přehnané představy o mých finančních možnostech. Obstarat mi místo u guvernéra, kde bych mohl sdílet jeho slávu a postupovat nahoru, bylo to jediné, co si moje rodina mohla dovolit. Jenže guvernér si nevede právě nejlíp, a tak není co sdílet. Pokud se vrátím domů – přesněji řečeno, pokud odejdu z jeho služeb a vrátím se domů, čeká 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237505