Ten pokojný úsměv. Jako by smrt byla její přítelkyní. Znovu pohlédne na mrtvého Davida Mathiase. Taky ses tak cítil? Nebál ses smrti? Nebo ti tunel metra prostě připadal jako ta přijatelnější ze dvou možností? Kdybych zavinil masakr na Kopparkobbenu, taky bych radši skočil pod vlak. Nebo jsi byl zfetovaný, když jsme u tebe zazvonili, a zachvátila tě paranoia? Ten pocit Zack dobře zná. Jednou řídil motorku na amfetami nu a byl naprosto přesvědčený, že ho pronásleduje auto, že ho chce někdo zabít. Seděl u sebe v bytě, a když zaklepala Ester, mířil na dveře pistolí. Myslel si, že má za úkol ho špehovat. Pomyslí na Abdulu, na všechny jejich společné přátele, kteří jsou už mrtví, a na to, jak málo chybělo k jejich vlastní smrti. Spatří komíhající se světlo baterky na stěně tunelu a podle rytmu chůze pozná Deniz. „Hlídka už je na cestě. I Douglas,“ informuje. „Strojvedoucí byl při smyslech a sám přivolal celou stockholmskou složku pro mimořádné situace. Vypadal otrle. Prý někdo skočil pod vlak i včera.“ Zack zírá na krev na kolejích. Co to letní Stockholm zaplavilo za podivnou touhu po smrti? Musím se setkat s Abdulou, pomyslí si. Poslechnout si, co ví o Davidu Mathiasovi.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237395