v sobotu v noci, všude plno ožralých pitomců, co touží dělat problémy… Neotravoval vás nikdo?“ Rory škubavě pokrčí rameny. Znovu se snaží celý stáhnout do hrudníku. „I kdyby, nejspíš bych si toho ani nevšiml. Na Aungier Street za mnou někdo cosi křičel, ani nevím co – myslím, že to nebylo anglicky – a možná to ani nebylo na mě. Prostě jsem…“ Znovu ten záškub. „Prostě jsem si toho nevšímal.“ „Nejspíš jste o moc nepřišel,“ podotknu. „Co jste udělal s těmi květinami?“ „Vyhodil jsem je.“ Roryho hlas zní znenadání poraženě, syrově a hrozně smutně, zlomený pod náporem celého včerejšího večera. To, že Aislinn ztratil, pro něj musela být velká rána, ať tak či onak. „Zprvu jsem úplně zapomněl, že je ještě držím v ruce, a když mi to došlo, chtěl jsem se jich prostě zbavit. Napadlo mě, že bych je měl radši někomu dát, než je jen tak zahodit, ale neměl jsem na to sílu. Hodil jsem je do popelnice. Po tom všem.“ „Kde?“ „Na nábřeží. Jo, přesně tak: celou tu cestu jsem šel pěšky a na čele měl napsáno DOSTAL KOPAČKY, než jsem si na ty květiny vzpomněl. K popukání, co?“ To je na Breslina. „Já bych na tom nebyla líp,“ podotknu. Zakmitám obočím směrem k zrcadlu: Steve musí co nejdřív poslat pár asistentů prohledat popelnice na nábřeží, než je vyvezou. Na tom podělaném pugétu by mohla být krev. „Ale nejspíš bych se ještě někde cestou domů zastavila na pivo. Vy jste nikam nezašel?“ „Ne. Chtěl jsem být co nejdřív doma.“ Rory si promne tvář. Vypětí se na něm začíná podepisovat. „Můžete mi říct, co se stalo?“ „A kdy jste přišel domů?“ „Nevím přesně. Možná chvilku před půl desátou. Nekoukal jsem se na hodinky.“ „Komu jste pak volal?“ vypálí Breslin. „Jak to myslíte?“ „Když jste došel domů. Komu jste zavolal, abyste si ulevil, že z toho úžasnýho rande nakonec bylo prdlajs? Kámošovi? Bráchovi?“ „Nikomu.“ Breslin jen zírá. „To nemyslíte vážně. No tak, Rory, povězte mi, že jste měl komu zavolat. Protože spousta lidí občas slízne nějakou tu ránu – to se stává –, ale pokud po takovýhle noci dorazíte domů a opravdu vás nenapadne jedinej chlápek, kterýmu byste zavolal, abyste si spolu mohli do sytosti zanadávat 101
02wetrelec456.indd 101
10.10.2017 18:15:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237367