Naoko uhání znovu parkem a Martin si trochu stěžuje. Nic určitého nevysloví, jen nejasné stesky, možná po jiných časech, možná po domově, strach ze samoty. Zoa nemá chuť ho chlácholit. „Vždyť já se s ní neshodnu ani na blbym jménu. Chtěl jsem, aby se Naoko jmenovala Naomi, Juka chtěla japonské jméno. Kamiko. Tak jsme to poskládali, a je z toho Nao-ko, jiné japonské jméno, ale Juka vůbec netuší, co to znamená v češtině. Naoko, tak dobře vystihující podstatu našeho vztahu. Naoko, moje láska až za hrob,“ zamrká měkce a téměř dojatě Martin, zatímco holčička, které je jméno úplně fuk, odhodí koloběžku a snaží se vylézt na balvan u cesty. Nejde to, ale nedá se, zkouší se na něj vyškrábat znovu a znovu, odře si u toho koleno. A když konečně sedí na balvanu, má rázem klidný pohled a ticho v sobě.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237297