Byla teprve jedna hodina v noci, ale Camille si sundala sluchátka, zavřela partituru, natáhla se na velkou postel a otevřela Katalog na stránce Brusky 125 mm 850 W Oboustranné držadlo Automatické vypínání v případě opotřebení kartáčů. Tohle by vyřešilo profesorce řečtiny všechny starosti, jen kdyby se namáhala se o to trochu zajímat. Někdo lehce zaklepal na dveře, dvakrát. Camille sebou trhla a posadila se na posteli. Nehýbala se a čekala. Znovu dvě rány a šustění za dřevěnými dveřmi. Žádný hlas, ani slovo. Znovu krátká chvíle čekání, pak dvě rány. Camille viděla, jak klika dveří klesá a znovu stoupá. Slezla s bušícím srdcem z postele. Otočila klíčem v zámku, ale kdyby někdo chtěl, vleze dovnitř oknem, stačí do něj pořádně strčit ramenem. Massart? Ten je mohl vidět, jak vcházejí do jeho boudy. Nebo pak jak jdou k četníkům. Proč by si nemohl Massart počkat, až Kanaďan odejde, a přijít si to s ní v noci vyřídit jako chlap s ženskou? S tím vlkem? Donutila se zhluboka nadechnout a potichu přistoupila ke své brašně s nářadím. Dobrá stará brašna nacpaná kladivy, kleštěmi, pevnými kombinačkami a kovovou olejničkou s motorovým olejem. Vzala olejničku do levé ruky, kladívko do pravé a pomalu vykročila k telefonu. Představovala si za dveřmi lysého muže, jak bez hluku hledá, kudy vejít. „Camillo?“ zavolal náhle Solimanův hlas. „Jsi to ty?“ Camille sklesly paže a šla otevřít. Ve tmě rozeznala mladíkovu postavu a jeho překvapený obličej. „Tys něco opravovala?“ zeptal se. „V tuhle dobu?“ „Proč jsi neřekl, že jsi to ty?“ „Já nevěděl, že spíš. Proč ses neozvala?“ Sol si změřil olejničku a kladivo. „Nahnal jsem ti strach, viď?“ „Asi,“ řekla Camille. „Tak pojď dovnitř.“ „Já nejsem sám,“ řekl Sol váhavě. „Je se mnou Bača.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237296