Lháfi: Machinomania – kniha dvaapÛltá
99
najevo, Ïe to není právû nejlep‰í nápad. TakÏe se znovu usadil, rozhlédl se po stûnách, na nichÏ byly v drah˘ch rámech rozvû‰eny levné, sériovû vyrábûné reprodukce vrcholn˘ch malífisk˘ch dûl, a zaãal vyprávût: „Tehdy byl Zeus pofiádnû nasran˘. A kdyÏ to na nûj pfii‰lo, tak takoví jako já, svobodné umûlecké du‰e…“ „Nemakaãenka,“ napovûdûl Eros, dívaje se na své nehty. Bakchus se na nûj zamraãil, ale místo aby mu odpovûdûl, pokraãoval: „… jsme se pfied ním radûji schovali, kam to ‰lo, abychom nedostali bleskem nebo se nedozvûdûli, Ïe jsme vylouãení z panteonu a musíme se potloukat po svûtû a slouÏit nûjak˘m lidem, protoÏe… já nevím, protoÏe jsi polil V‰emocnému sandály vínem nebo ses vyzvracel do amfory a zapomnûl jsi to fiíct tomu fiiÈolezovi Ganymédovi, takÏe to zjistili, aÏ kdyÏ cel˘ trÛnní sál stra‰nû páchl a v amfofie se zjevila nová náhodná forma Ïivota, které nikdo nevûnoval takovou pozornost jako lids…“ „K vûci!“ zavrãel Lháfi. „Nemáme na to celou noc. Okfiídlení tu budou kaÏdou chvíli, aby zjistili, co se podûlalo, a já bych chtûl mít nûjaká fakta, stopu…“ „Jasnû, jasnû,“ pok˘val Bakchus hlavou. „TakÏe toho dne, protoÏe jsem se nûjak doslechl, Ïe jsem na v˘jimeãnû ãerné listinû, rozhodl jsem se uklidit na jediné místo na Olympu, které Zeus nikdy nenav‰tûvoval – dokonce ani tehdy, kdyÏ si pfiivedl pozem‰Èanky, aby je ob‰ÈastÀoval po rÛzn˘ch koutech a nezjistila to Héra. ·el jsem do Héfaistovy kovárny…“ * Do podzemní kovárny boha kováfiÛ vedly dvû cesty. Jedna byla pohodlná, ‰iroká a prostorná, druhá klika-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237291