98
mu svazu a Evropě vyhrát. Předpokládali však, že rozhodující vítězství ve střední a východní Evropě získají západní spojenci. Založili odbojovou a ilegální skupinu, již nazvali Strana běloruských nacionalistů. Dokázali dokonce infiltrovat Ščorsovu varšavskou organizaci, kde ke spolupráci získali členy, kteří nesouhlasili s její politikou spolupráce s Němci. Podařilo se jim také navázat kontakty s odbojovou organizací Związek Walki Zbrojnej, jež byla později přejmenována na Armiju Krajowu. Navenek za spolek vystupoval Vaclav Ivanoŭski, Janka Stankievič měl na starosti především odbojovou činnost a spolupráci s dalšími podzemními spolky. Stankievič přitom udržoval kontakty také s Jermačenkem. V dopise, který mu adresoval dne 18. srpna 1940, ho například seznamoval se svým názorem na získání Vasila Zacharky a Michase Zabejdy-Sumického pro spolupráci. Nepovažoval to totiž za vhodné, ačkoliv Jermačenku informoval, že se členství obou v jeho okolí zvažovalo. Zacharka se ovšem podle Stankievičova názoru příliš zabýval otázkou, zda bude předsedou či šéfem této ilegální strany, a Zabejda-Sumicki se mu jevil příliš velkým demokratem. Současně Stankievič Jermačenku upozorňoval, že ačkoliv Němci o organizaci jistě dobře vědí, není třeba o ní veřejně zbytečně mluvit.269 V očekávání německého útoku na SSSR Stankievič spojoval s Jermačenkou mnohem významnější naděje. V dopise, který mu zaslal pravděpodobně ještě před vypuknutím války, Jermačenkovi napsal: „Až začne válka na východě, nastane potřeba vzniku běloruského vojska a já nevidím nikoho jiného než Tebe, kdo by stanul v jeho čele.“270 Zprávy o Bělorusech z protektorátu jsou zatím velmi kusé. Příslušník pražské bezpečnostní policie obersturmbannführer SS Horst Böhme se z pověření státního tajemníka pro Čechy a Moravu Karla-Hermanna Franka dotazoval dopisem ze 17. ledna 1940, zda se má na Bělorusy v protektorátu s takzvanými Nansenovými pasy pohlížet jako na Bělorusy ze staré říše. Otázka zřejmě směřovala na hlavní říšský bezpečnostní úřad (Reichssicherheitshauptamt, RSHA), ale odpověď na ni neznáme. Překvapivý v této zprávě je údaj, že na území bývalého Československa žije tři tisíce Bělorusů. Toto číslo se zdá příliš vysoké, porovnáme-li ho s údajem o ruské emigraci v protektorátu. Podle podobné zprávy z roku 1939 se mělo v Čechách a na Moravě nacházet kolem pěti tisíc Rusů s poznámkou, že mnozí z obou zemí odešli a část z těch, co zůstali, měla 269 Tamtéž, s. 35–36. Dále srov. Grzybowski: Pogoń, s. 107–111. 270 Tamtéž, s. 108. Eugeniusz Mironowicz je přesvědčen, že za vznikem Strany běloruských nacionalistů stáli Zmicier Kasmovič, Usevalad Rodžka, Michas Vituška a Julian Sakovič. Srov. Eugeniusz Mironowicz: Wojna wszystkich ze wszystkimi. Białoruś 1941–1944, Kraków, Avalon 2015, s. 129, pozn. 14.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237285