Jenomže tady nebyl na střelnici. Elmander měl pocit, že se pohybuje jako ve zpomaleném filmu, jako by uvázl v tekutém písku. Viděl, jak se masivní hlaveň srovnává s jeho tělem, a pochopil, že svou zbraň zvedne příliš pozdě. Díval se na cíl, ale obraz byl rozostřený a chvěl se. Připravoval se k palbě s vědomím, že rychlost bez přesnosti nemá význam. Viděl, že holohlavý muž dělá totéž. Ukazovákem začal mačkat spoušť, ale úderník už na zápalku nedopadl. Elmander dostal zásah. Pravým stehnem mu projela mučivá bolest, a než si uvědomil, co se děle, kácel se k zemi jako stokilová kuželka. A v okamžiku, kdy se dlažba nezadržitelně řítila proti jeho levému uchu, by přísahal, že slyšel, jak mu kolem hlavy hvízdla druhá kulka. Když tvrdě dopadl a překulil se, veškeré jeho vědomé úsilí se soustředilo na jedinou věc. Drž tu pis toli, ty blbče. Svaly poslechly. Dlaň svírala tvrdý kov pažby, ale když se policista pokusil vstát, podlomila se mu pravá noha. Zpola seděl, zpola klečel a pátral očima po plešatci. Spatřil ho, jak bleskurychle mizí za zaparkovaným automobilem. Zvedl tím směrem zbraň – pro střelbu krajně nevhodná pozice, ale snad soupeře alespoň zastraší. Plešatec bude mít o čem přemýšlet. Rozhlédl se po Deadmarshovi, nikde ho však neviděl. Kristepane. Nohu měl v jednom ohni, ale nacvičená disciplína a smrtelný strach způsobily, že se mu dařilo bolest ignorovat. Siréna se blížila, její vytí se odráželo ozvěnou od okolních budov v nejkrásnější symfonii, jakou kdy Elmander slyšel. Pozorně mířil na místo, kde útočníka spatřil naposled. Jestli ho ještě minutku nebo dvě udrží v šachu, pomoc nakonec dorazí. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237196