Kdybych tak na chvíli byl Bohem všemohoucím, pak dal bych procítit ti bolest, co sám neznáš, emoce, které tak dlouho již ji deptají a rdousí, svědomí ze spánku by konečně ti probudily. Možná jsi díky jejím reakcím tak vlídným, k domněnce dospěl, že jen klid a radost cítí, to dobro tiše kryje žal za andělskými křídly, hlupáku namyšlený, krutý, bezohledný! Kdybys ji v slzách spatřil, stejně nepochopíš, tvá mysl upíná se pouze k zájmům vlastním, než osud k vymáhání dluhů tvých se jednou vzchopí, ty pro mě za mě, klidně buď si chvíli šťastný. V náručí s potěšením svírám poklad tebou podceněný, doufám, že aspoň chápeš význam slova sbohem, hlavně si nemysli, že se tu někdy ještě něco změní, já při problému neschovám se jí za prvním rohem. Tak už se seber, vypadni a nevracej se, ber na vědomí, že mě nikdy nevystřídáš, nejsem z těch, kteří opouštějí svoji vyvolenou, stopy po tobě zanechané, časem smažu něhou. Ty poslechni a zmizni, zrůdo! Hlídám…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237080