M AKR OEKON OM IE A E K ONOMI CK Á A NA LÝ ZA
C = f (Y) Spotřební funkce vyjadřuje vztah mezi celkovou úrovní výdajů na finální spotřebu a úrovní disponibilního důchodu domácností (spotřebitelů).69 Funkční způsob vyjádření naznačuje, že spotřeba je na důchodu závislá proměnná. Vliv výše důchodu na určení spotřeby ovlivňuje podle J. Keynese „fundamentální psychologický zákon“, podle kterého „…lidé jsou zpravidla a v průměru ochotni zvyšovat svou spotřebu, zvětšuje-li se jejich důchod, ale nikoli ve stejné míře, v jaké roste důchod“.70 Znamená to, že spotřeba vždy absolutně roste při zvýšení důchodu, ale její podíl na důchodu se snižuje (roste pomaleji než důchod). Koncept spotřební funkce je bezesporu platný, protože vychází ze stabilního vztahu mezi důchodem a spotřebou.71 Disponibilní důchod, který domácnosti nepoužijí na spotřební výdaje, uspoří (neutratí). Úspory vypočteme, když od důchodu odečteme spotřebu (S = Y – C). Při zvyšování důchodu na jedné straně klesá podíl spotřeby a na straně druhé se zvyšuje podíl úspor. Když se disponibilní důchod domácnosti sníží, řekněme o deset peněžních jednotek, potom se sníží spotřeba o méně než deset peněžních jednotek, protože současně klesají i úspory. Úspory jsou rostoucí funkcí důchodu. Vztah mezi úsporami a důchodem popisuje funkce úspor. S = f (Y) Úspory jsou v ekonomické teorii považovány za nejluxusnější zboží, které si domácnosti pořizují. Studie o chování úspor ukazují, že lidé s nízkými příjmy nespoří, resp. nemohou spořit. Mají tendenci spotřebovávat víc, než kolik vydělávají, a tím snižují své akumulované úspory nebo se zadlužují. Znamená to, že mají sklon k „negativním (záporným) úsporám“. Bohatí lidé spoří ze svých důchodů více než chudí, a to jak absolutně, tak v procentuálním vyjádření.72 Vztah mezi důchodem, spotřebou a úsporami je v tabulce 4.1 charakterizován trojím způsobem. Základní informaci poskytuje rozdělení celkového důchodu na spotřebu a úspory, kde se vychází z předpokládaného vývoje důchodu a z plánovaných Disponibilní důchod se v tomto případě rovná běžnému důchodu, který získávají domácnosti jako výnosy na trzích výrobních faktorů. Nebereme v úvahu existenci vlády (nevybírají se daně a nejsou vypláceny transfery), stínové ekonomiky a nejsou poskytovány dary. 70 KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: NČSAV, 1963, s. 116–117. 71 Jednostranná kauzalita důchod → spotřeba je v rozporu s neoklasickým pojetím spotřeby. Podle neoklasiků spotřeba nezávisí na důchodu, ale na existující reálné mzdě a úroku. Reálný důchod je určen simultánně (současně) s nabídkou a spotřebou práce při výrobě produkce (viz kapitola 3.3). Spotřeba a reálný důchod jsou propojeny v rozhodování domácností, které maximalizují své užitky na základě svých preferencí a cenových signálů při dodržení rozpočtového omezení (tj. disponibilního důchodu). 72 Úroveň osobních úspor v reálné ekonomice ovlivňuje nejen spotřeba (čím vyšší podíl důchodu tržní subjekt vynakládá na spotřebu, tím má menší úspory) a výše důchodu, ale i řada dalších faktorů. K úsporám motivují úrokové sazby a budoucí očekávání. Pokud mají lidé obavu z budoucího vývoje ekonomiky a ze ztráty zaměstnání, potom mají tendenci „pojistit se“ proti těmto skutečnostem a zvyšují své úspory. Negativní vliv na úroveň úspor má inflace, protože ta vede k poklesu kupní síly úspor. 69
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236894