Kde spí nejkrásnější upírka
Nemusela spěchat do hrobu, prosincové noci jsou dlouhé, ale potřebovala začít se svou pomstou co nejdřív. Babiččiny pověsti ji nedávaly naději na dlouhou existenci. Všechna její vyprávění končila stejně: upíra s větší či menší námahou zabili, a lidé se mohli radovat. Madla se cítila mladá, znovu umírat se jí nechtělo. I tahle neslavná noční existence jí připadala přitažlivější než smrt. Ožívaly v ní instinkty plaché zvěře, navíc měla rozum, aby se jím mohla řídit. Když se vlk drží daleko od lovců a pastýřů, nevyprovokuje je k divokému honu. Madlenka se lidské zloby a proradnosti bála už zaživa, vždyť si jí také užila víc než dost. Chtěla proto svou pomstu provést skrytě, nenápadně, ale důsledně. Nemínila opomenout jedinou položku svého dlouhého seznamu. Co bude dělat, až svou práci skončí, to se uvidí potom.
Každou noc jí přibývalo síly i obratnosti. Pořád se učila a některé zážitky ji doslova fascinovaly. Ze zvířat se dokázala nasytit, ale sát lidskou krev nebo životní sílu ji přivedlo téměř k extázi. Přitom šlo jen o shrbenou, seschlou, nehezkou kořenářku. Jak bude chutnat silný, krásný a zdravý muž? Vzpomněla si na zlou chvíli v domě radního Nesrsty, Michal tenkrát nechal otce, aby ji s ostudou vyhnal. A ml97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236870