hrobové ticho a víte, že všichni čekají, až promluvíte. Snažíte se vymyslet, co byste mohl říct, ale ke svému zděšení seznáte, že vás opustily veškeré rozumové schopnosti. Zakoušíte okamžik nelíčeného zoufalství a rarach ve vás využije příležitosti a navrhne vám vyslovit ty nejhloupější věci, jakých se může dopustit lidská bytost. Rozhlédnete se s imbecilním úsměvem a uštěpačně poznamenáte, že „ono nemá moc vlásků, že?“ Nikdo vám nějakou dobu neodpovídá, ale statná chůva nakonec se značnou vážností prohlásí: „U pětitýdenních dětí není zvykem, aby měly dlouhé vlasy.“ Po jejích slovech zavládne další ticho a vy vycítíte, že se vám dostává druhé šance, kterou využijete tím, že se zeptáte, zda už umí chodit nebo čím ho krmí. Tou dobou už na vás vaše okolí musí pohlížet jako na osobu, která to nemá v hlavě v pořádku, a cítí k vám pouze lítost. Chůva je nicméně odhodlána, že ať jste či nejste blázen, nebudete se nijak vykrucovat a svůj úkol splníte až do konce. Hlasem velekněžky uvádějící nějaké náboženské mystérium pronese, zatímco vám podává raneček: „Vezměte ji do náruče, pane.“ Vy jste příliš zdrcen, abyste kladl odpor, a tak břímě pokorně přijmete. „Položte jí ruku trochu níž, pane,“ pokračuje velekněžka a poté všichni ustoupí a pozorně vás sledují, jako byste se chystal provést nějaké zábavné číslo. Jak s ní nakládat, nevíte o nic lépe než co říkat. Je jisté, že něco udělat musíte, a jediné, co vás napadá, je, že to nebohé dítko několikrát zvednete za doprovodu „á hoplá“ nebo nějakého podobně inteligentního citoslovce. „Na vašem místě, pane, bych s ní tak neházela,“ upozorní vás chůva, „stačí málo a začne být celá nesvá.“ Takže se rychle rozhodnete, že s ní házet
(100 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236679