Život v Modré Co jsme žili u babičky v hospodě, nevzpomínám si na nic moc vzrušujícího. Ale vedle byla kovárna pana Řepy s domem, kde bydlel, a velikou kůlnou naproti. Rád jsem vraty nakukoval do kovárny a pozoroval ho při práci. Fascinovalo mě, jak rozdělal oheň a velikým měchem do něj foukal, aby uhlí rychle hořelo. Potom vložil do výhně kus železa a obracel je, aby bylo po všech stranách stejně červené. Když potom do něj bouchal kladivem, lítaly jiskry na všechny strany. Pan Řepa měl v kovárně konvici, ve které se normálně nosilo mléko, ale on tam měl pivo, aby mohl hasit žízeň. Skoro denně k němu jezdili sedláci a on jim koval koně. Pan Řepa se koní nebál, popadl vždycky jednu nohu, opřel si ji do klína o špinavou kovářskou zástěru a už čistil kopyto, aby na ně vzápětí přibil novou podkovu. Když nekoval koně, opravoval vozy, pobíjel kola k žebřiňákům nebo opravoval různé stroje. My děti jsme do kovárny nesměly, to na nás hned kovář Řepa zakřičel a zadupal, aby nás zahnal. Vedle kováře bydlel Slávek Hájků. Byl asi o rok mladší než já, ale nesměl se mnou kamarádit. Jeho tatínek pracoval v továrně jako účetní, maminka pracovat nemusela a byla v domácnosti. Naproti přes silnici bylo řeznictví. Řezník se jmenoval pan Vlk a měl dvě děti. Lojza byl starší asi o dva nebo dokonce o tři roky, jeho sestra Magda byla zase asi o rok mladší než já. Měl jsem z pana Vlka strach, neboť měl často zástěru i ruce od krve, a taky dost křičel. Paní Vlková byla hezká a moc hodná paní. Když jsem šel s maminkou nebo s babičkou nakupovat, dala mi vždycky do ruky kousek salámu a někdy i celého buřta. Naproti naší školce byl obchod s potravinami zvaný koloniál a patřil panu Petrikovi, který měl také jednoho kluka, kterému říkali Laca. Tak ani nevím, jak se jmenoval doopravdy. Laca Petriků byl o něco mladší než já. Hned vedle školy, kam jsem později také začal chodit, byla pošta. Pan 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236660