Camilla ječela dál, ale už do svých výlevů nevnášela žádné nové poznatky. Uchýlila jsem se k mlčení. Snažila jsem se si vybavit, jak jsem bod po bodu celý checklist prošla s Amreetou. Byl to jeden z mých prvních úkolů. Sama jsem na to letiště několikrát volala, ale pokaždé jsem se ztratila v řetězu oddělení, které si můj telefonát přehazovaly jako horkou bramboru. Amreeta beze všeho souhlasila s tím, že tam zavolá a určitě mi krátce poté řekla, že se jí to podařilo vyřídit. Selhala nějaká sekretářka na druhé straně? Nebo mi Amreeta lhala? Když mi Camilla pokynula, že moje audience je u konce a zavřela dveře své sluje, aby se mohla věnovat svým návštěvníkům, Amreeta byla pryč. Na svém obvyklém místě neseděla. Někde musela mít mnou připravený checklist s připsanými instrukcemi, tedy důkaz, že jsem ji o ten telefonát na letiště požádala. Rozhlédla jsem se po jejím psacím stole. Na zářivě čistém povrchu nebylo nic kromě vyleštěného telefonu, nepopsaného notýsku a několika propisek v jakémsi ozdobném kalamáři. Pokaždé mě znovu zarazila bohorovnost, se kterou se nenamáhala předstírat, že něco dělá. Musely jsme se minout o okamžik, na obrazovce počítače ještě nenaskočil spořič obrazovky. Nechala otevřený Outlook. Call now stálo v předmětu posledního e-mailu. Odesílatel z adresy drr@clrobarrygroup.com ke svému příkazu nic nepřipsal, uviděla jsem pouze automatický podpis. Donald R. Robarry stálo velkými písmeny v prvním řádku. Rozběhla jsem se po chodbě a co nejtišeji jsem pootevřela dveře na dámské toalety. Amreeta stála zády ke mně, dívala se oknem na parkoviště za budovou delegace a k uchu tiskla miniaturní mobilní telefon.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236640