se Maria-Consuela. „To spíš zemi zase ovládnou dinosauři! Od samého počátku jsme všichni věděli, že je to průšvihář. Oběma jsem vám to přece říkala. Stačilo jednou se podívat na tu jeho hezkou tvářičku a věděla jsem, že je to sám ďábel! El Diablo! A garantuju vám, že jestli ho Thiago někdy dopadne, takový rumraj jste ještě neviděly.“ „No jo, zaplaťpámbu, že je ten grobián pryč,“ pravila Ethel. „Ale kéž by se Thiago zase začal starat o Palmiru. Je bez ní ztracený, to vidí každý. A Palmira teď otce potřebuje víc než kdy dřív. Zdá se mi, že kdyby… Jé, Barnaby! Tebe neučili, že poslouchat cizí rozhovory se nemá?“ „Nezlobte se,“ vyhrkl. „Chtěl jsem vám jen poděkovat, že jste mě u sebe tenhle týden nechaly bydlet.“ „Moc rádo se stalo,“ opáčila Ethel. „Ale opravdu chceš odjet? Tvoji rodiče přece udělali strašlivou věc. Nechápu, proč se chceš vracet.“ „Třeba toho teď litují,“ nadnesl Barnaby. „To ale zjistím, jen když se vrátím do Austrálie. Thiago mi včera ve vesnici koupil pohled. Zítra jim napíšu, že jsem na cestě.“ „Myslím, že bychom si měli připít,“ podotkla Marjorie. Svolala všechny zaměstnance a pozvedla číši na Barnabyho počest. „Moc nás to tady s tebou bavilo,“ prohlásila. „A řekla bych, že Palmira má pro tebe malou pozornost, viď, má drahá?“ Dívka s ostýchavým úsměvem, při kterém Barnabymu poskočilo srdce, předstoupila. „Protože od nás odjíždíš, napadlo mě, že bys měl na nás mít nějakou vzpomínku,“ podávala mu krásně zabalený dárek. „Na mě.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236613